Přátelské utkání na Strahově bylo pro nás výzvou. Na podzim jsme tam výrazně prohráli a poučili jsme se. Začátek utkání se nám povedl. Prvních patnáct minut jsem aktivní hrou Spartu zřejmě překvapili a měli dvě slibné šance ke skórování a jsem přesvědčen, že jsme měli kopat penaltu po faulu na Tajovského. Pak se domácí uklidnili na míči a my ztratili kontrolu nad míčem. Až na výjimky jsme se do poločasu jen bránili. Obrana fungovala dobře. Šance soupeř, i přes výrazné držení míče, moc neměl. Nám dělala problém intenzita hry a pod časoprostorovým tlakem jsme většinou míč jen zbaběle odkopli. Z podobné situace padl i první gól utkání. Místo abychom pracovali s míčem, tak přišel zbrklý odkop přes hlavu přímo na střed vlastní branky a domácí útočník to měl hodně snadné.
Poločas pomohl. Zdůraznili jsme klukům důležitost agresivity, a hlavně odvahy hrát s míčem i pod tlakem. Zopakovali jsme taktické záměry pro vedení zápasu a zdůraznili naše silné stránky, jako je například rychlost a umění rychlého protiútoku po zisku míče. Ještě jednou jsme si vybrali slabou chvilku a darovali gól Spartě. Pak už se pomyslné misky vah začaly překlápět na naši stranu. Sparta se začala chytat do naší připravené pasti ve středu hřiště. My jsme konečně po zisku zůstali klidní v kombinaci, silově se soupeři vyrovnali a po krátké kombinaci jsme šli rychle do otevřené obrany překvapeného soupeře. Jen se nedařilo překonat brankáře, který chytil tři jasné góly. Kluci jako by si zvykli na intenzitu hry a začali mít v určitých pasáží nad domácí Spartou navrch. Jen gólově to dlouho vypadalo bezradně.
Vše protrhnul Petrtýl, po krásné kombinaci a přihrávce pod sebe se nechytatelně trefil o tyč. Sparta v závěru evidentně ztratila kontrolu nad hrou. Domácí stoper se napodruhé vyfauloval na Bryscejnovi, který by jinak postupoval sám na brankáře. Byla z toho červená karta, kterou tentýž hráč měl dostat už v 60. minutě za stejný zákrok. To ho benevolentní rozhodčí zachránil jen žlutou kartou. I přes červenou kartu jsme nechali Spartu hrát v plném počtu. Dál jsme šli za vyrovnáním, a to zařídil dalším brejkem Müller a v nastavení měl ještě šanci na obrat Zeman, kterému gólovou radost nedovolil s nutnou dávkou štěstí dobíhající obránce. Chyběly centimetry a nakonec jsme vezli ze Strahova vítězství. Sparta nás naučila přepnout na vyšší obrátky a kluci se v průběhu utkání dokázali postupně adaptovat. To potěší i s vědomím, že jsme toho schopní. Zůstáváme realisti, ale dnes je výsledek naprosto zasloužený a mohl být i lepši.