U13: Zahraniční týmy na Tempu

Našlapaný zápasový týden začal duely se slovenskou Žilinou a polskou Poznaní.

V posledním týdnu se nám sešla zajímavá zahraniční konfrontace. Nejprve jsme v pondělí změřili síly s MFK Žilina, která patří se Slovanem Bratislava mezi nejlepší týmy na Slovensku. A následně jsme ve středu a ve čtvrtek odehráli utkání s o rok mladšími hráči Lechu Poznaň, kdy jsme do každého zápasu postavili jiné sestavy.

Utkání se Žilinou slibovalo těžkou prověrku. Hrálo se 10+1, s čímž nemáme tolik zkušeností. Zvolili jsme do utkání tedy v našich očích aktuálně nejlepší možnou sestavu, kdy se nám vyhnuly tentokrát i větší absence a byli zvědaví, jak si v konfrontaci povedeme. Utkání bylo víceméně vyrovnané, nám pomohlo, že jsme dvěma krásnými střelami šli do vedení 2:0. To klukům dodalo sebevědomí a chuť. Soupeři se podařilo dotáhnout na 2:2 a pak jsme odskočili už na 5:2. V tu chvíli začal soupeř být více v útočné fázi, kluci se už podvědomě trochu zatáhli a polevili v aktivitě. Možná i trochu docházely síly. Soupeři se podařilo snížit až na 5:4, přestože jsme neměli tolik šancí vepředu jako v předchozích dvou třetinách, povedlo se klukům zvýšit na 6:4 a soupeř již jen upravil v nastavení z penalty na konečných 6:5 pro Tempo. To, že jsme dokázali odehrát vyrovnané utkání s takovým soupeřem a zvítězit v něm, nám udělalo velkou radost a ukázalo šikovnost našich kluků.

Lech Poznaň k nám zavítal s kluky U12. Předchází ho pověst jednoho z nejlepších týmů v Polsku, a tak jsme do toho šli s tím, že to budou alespoň fyzicky vyrovnaná utkání pro naše "future" hráče. Tým jsme rozdělili na dvě poloviny, namíchaný vždy některými kluky, co hráli se Žilinou a těmi, kteří tam prostor nedostali. Obě utkání jsme zvládli výsledkově. První skupina vyhrála 6:3, druhá skupina vyhrála 11:3. Herně už to ale tak dobré nebylo jako se Žilinou. Jakoby to kluci chtěli odehrát na zařazenou nižší rychlost. Ve středu utkání odtáhli hlavně klasičtí "lídři" a čekali jsme trochu víc od našich právě "future" hráčů. Ve čtvrtek jsme sice měli míč téměř stále na kopačkách a obléhali blok soupeře, ale nedokázali jsme si tvořit šance, naopak jsme míče jednoduše ztráceli a soupeř hrozil z protiútoků. Po 60 minutách to bylo 2:2. 60 minut jsme se s kluky bavili o tom, co změnit, jak hrát víc do kolma, využívat volný prostor k driblinku s míčem a vylákání soupeře, nabíhat za obranu a do meziprostorů. Typickým příkladem byly rohové kopy, kdy jsme si říkali, že na malé brány asi nemá smysl to kopat vzduchem, ale furt jsme si chodili stoupat do vápna, místo abychom se prosadili nakrátko pomocí přihrávek a individuálních akcí. Před třetí třetinou jsem tak zkusil jiný přístup a klukům vynadal, jako už se to dlouho nestalo. Hra se totálně změnila a nakonec jsme vyhráli 11:3. Vyšla mi z toho však otázka na sebe i na kluky, proč až po křiku?

Ze zahraniční konfrontace jsme vyšli velmi slušně, avšak na svých individuálních výkonech máme pořád co posouvat a snad jsme si řekli s Poznaní pro příští rok o stejně starého soupeře.

Zápasy:

FC Tempo Praha - MŠK Žilina 6:5 (:)
FC Tempo Praha - Lech Poznaň 6:3 (:)
FC Tempo Praha - Lech Poznaň 11:3 (:)