U12: Hodnocení sezóny

Nejlepším momentem pro mě byla druhá polovina sezóny, když jsem viděl ten skok, který jsme s kluky udělali, raduje se trenér Adam Cizner.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Hlavně na začátku bylo cílem kluky poznat, protože jsem je přebíral jako svůj nový ročník. Samozřejmě pak zvládnout přechod do mladších žáků, kde má tato kategorie svoje určitá specifika. Jedno z nich je, že kluci poprvé hrají v uvozovkách soutěž, kde se počítají výsledky. Pro některé to mohlo být určující, kolikrát třeba v lize nastoupí. Já vím, že daleko důležitější je dobře nastavený tréninkový proces a hledání optimální výzvy pro každého, aby se mohl posouvat, ať už v té nebo jiné soutěži. Pokračovali jsme v rozvoji individuality a herního rozhodování a to celé nasazovali na principy hry, které chceme kluky naučit.

Jak se je podařilo naplnit?
Ze začátku to bylo opravdu poznávání a zvykání si na trochu jiný styl vedení. Když se ohlédnu za sezónou, tak spokojený s tím, jak fungujeme v tréninku a v zápase, jsem začal být až kolem ledna. Potom už to byla velká radost s kluky pracovat a odemykat jejich potenciál. Když srovnáme zápasy v lize na podzim, kde jsme s většinou soupeřů nedokázali držet krok a podíváme se na jaro, kde už ty výkony, hlavně ve druhé polovině byly výborné, tak se nám kluky povedlo o kus posunout. Hlavně dobře nastaveným tréninkovým procesem, kde se podzim a jaro dá použít jako zrcadlo. Celou sezónu jsme neuhnuli z našich principů a rozvoje fotbalových dovedností, zvolili jsme sice delší a těžší cestu, která nepřináší hned výsledek a úspěch, ale dlouhodobě ho přinese a předběhne všechny, kteří zvolili krátkodobý úspěch nad dlouhodobým rozvojem.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Pokračovat dále v nastoleném tendru. Měli jsme spoustu zápasů, kde jsme měli dvě třetiny velmi dobré a jednu nevyrovnanou, tak určitě bude snaha tohle odbourat a zvládat celé zápasy ve stejné kvalitě. Dále se zase o něco posunout ve vnímání hry a spoluhráčů. Znát svoje silné stránky a vědět, jak je můžu co nejlépe využít pro sebe a tým. Máme v týmu spoustu zajímavých individualit, které nám často rozhodují zápasy. Cílem je, abychom na hřišti měli takových hráčů co nejvíce, ideálně úplně všechny. Kluci na to potenciál mají, tak uvidíme, jestli se tam dokážeme společně posunout. A ještě bych zmínil zakončení a rozhodování ve vápnech, to je nekonečný příběh, kde je pořád co posouvat. Taky musíme zvládnout přechod z přípravkové brány na branku klasickou. To bude výzva nejen pro gólmany, ale i pro celý tým, kdy budeme muset být o to lepší v obranných činnostech. Ale myslím, že v této věkové kategorii jde o adekvátní výzvu.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Pro mě osobně to byla druhá polovina sezóny, když jsem viděl ten skok, který jsme s kluky udělali. Zápasy s Plzní nebo s Pardubicemi byly hezkou odměnou po celé sezóně. Fajn byly i akce, kam jsme vyrazili s přespáním, ať už výlet na Moravu nebo turnaje na konci sezóny. Na rozhodující penaltu v osmé sérii nártem do šibenice asi nikdy nezapomenu. Moje vedoucí Verča zase nikdy nezapomene na turnaj v Německu, ale kluci si ho užili, tak ho řadím mezi dobré momenty. Ze špatných momentů je třeba si vzít poučení a dále se v nich nešťourat, není přeci nic staršího, než včerejší noviny. Takže nejhorší moment jmenovat nebudu.

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Na první dobrou mě napadne herní inteligence a chápání hry jako týmová přednost a také samozřejmě individuality, každý v týmu může na hřišti, nebo i mimo něj, něčím přispět, a být tak týmovou předností. A pak vnitřní síla týmu. Za sezónu jsme zvládli hodně zápasů otočit i po hodně nepovedených prvních třetinách. Kluci to mnohokrát nevzdali a zvládli zápasy ještě dorovnat a obrátit. A to je i v podstatě náš nedostatek, který se budeme snažit zlepšovat. Mít vyrovnané všechny třetiny a předvádět v nich adekvátní výkony od začátku. Druhý nedostatek jsem taky zmiňoval výše a to sice chování ve vápnech a zakončení. Tam je pořád co zlepšovat. Ale situací máme v tréninku spoustu, pořád nutíme se kluky rozhodovat, tak věřím, že příští sezónu bude naše rozhodování zase o něco lepší.

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
Mám štěstí, že jsem letos měl k ruce spoustu asistentů, kteří mi práci hodně usnadňovali. Na mě bylo vytváření tréninkového procesu. V ideálním případě asistenti vedou cvičení a já můžu obcházet a řešit detaily, když je nás méně, tak vedu cvičení i já. V mé nepřítomnosti mě zastupuje Petr, který měl letos na starost všestranností rozvoj dovedností v gymu nebo na hřišti. Dále na něj pak spadly i tréninky gólmanů od ledna poté, co skončil Honza Žežulka. Co se týče gólmanských tréninků, tak se nám na konci povedlo domluvit i s Fofym, že bude docházet jednou týdně k nám do tréninku, na což se, doufám, povede navázat i příští sezónu. Zároveň Petr nadále pokračuje v prohlubování svých trenérských znalostí a kompetentnosti, což v červnu završil úspěšným složením zkoušek licence Trenér mládeže UEFA B. Další člen realizačního týmu Mára Novotný též složil úspěšně zkoušky, ne trenérské, ale inženýrské, tak s námi bohužel nebude už od příští sezóny pokračovat. V podstatě na žádném tréninku pak nechyběli Bróža s Romanem a často byli doplněni i Petrem a Kubou. Byli vždy k ruce a pomáhali tam, kde bylo třeba, ať už vedli cvičení, chytali nebo třeba dohrávali míče.

U12: AC Sparta Praha - FC Tempo Praha 4:3

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Za rok jsme jich vystřídali docela dost, každé rozestavení nám přináší trochu jinou možnost rozvoje v určitých pozicích. Na 7+1 jsme vystřídali 2-3-2, 2-4-1 i 3-1-3. Všechny mají své plusy i mínusy. Chtěli jsme se učit spolupráci dvou útočníků i hru jen na jednoho. Stejně tak střeďáci a stopeři. Ve druhé půlce jara jsme šli do tří hráčů nahoře, abychom více rozvíjeli křídelní hráče a dostávali se více do situací v lajně. Sice jsme pak museli hrát na tři obránce, ale ve hře jsme stejně vždy hráli s jedním vysunutým do záložní řady. Na jaře jsme hráli i 8+1, většinou na přání soupeřů, ale na škodu to nebylo, protože nás to čeká i příští rok v soutěži. Tady jsme střídali 2-4-2 a 3-2-3. Myšlenkový pochod je stejný jako na 7+1. Rozestavení máme jako další nástroj rozvoje hráčů, nestavíme ho na soupeře. Dostáváme se do situací, které pak můžeme použít i ve velkém fotbale. Zároveň jdeme po variabilitě hráčů, kde bychom rádi, aby kluci uměli zahrát na více než jedné pozici, byť je jasné, že s přibývajícím věkem bude jedna stále dominantnější. Takže rozestavení v naší kategorii může být podstatné z tohohle hlediska. Jinak jsou samozřejmě důležitější principy hry, které máte nastavené.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
V létě jsme se k tomu dostali na soustředění a pak v průběhu sezóny na společných akcích, nicméně cítím, že tady můžeme příští rok trochu přidat. Zase na to budeme mít spoustu prostoru na soustředění, kde se tomuhle tématu opět budeme věnovat. S kluky se o tom společně bavíme, co by bylo dobré jíst a kdy. V létě budeme mít čas i na více interaktivní aktivity ohledně výživy, než jen si říkat, co ano a co ne. V tomhle je soustředění super, protože tam přesně máme čas na mimofotbalové aktivity a témata, ke kterým se normálně v sezóně nedostaneme.

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Odpověď bude velmi podobná, jako v mém hodnocení sezóny U7. Určitě více kladu důraz na herní prostředí a rozhodování v něm. V podstatě málokdy už máme izolovaný dril, byť někdy má v tréninku své místo. Čas, který máme na trénink, je omezený a nemáme takové možnosti jako třeba ligové akademie, tak je třeba ho co nejefektivněji využívat. Právě proto co nejvíce herního prostředí a rozhodování v něm. Dále tréninky stavím daleko blíže herní realitě zápasu, abychom trénovali situace, které se pak ve skutečnosti v zápase objevují.

U12: FC Tempo Praha - FC Viktoria Plzeň 5:3

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Opět velmi podobná odpověď. Práce kolem týmu, aby to fungovalo a organizační věci. Když si vezmu, kolik času stojí jen naplánovat zimu, abychom měli dostatek zápasů, všichni dost minut a dobré soupeře, jsou to puzzle. Čas na hřišti je pak za odměnu a ta nejlepší část. Kdybych měl vzít i něco ze hřiště, tak poznat, kdy do cvičení nebo hry vstupovat a kdy to naopak nechat plynout a jaký styl koučinku v daný moment volit.


Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Byla to náročná, ale pěkná sezóna. Děkuji Verče, jak nám vše celý rok perfektně organizovala a připravovala a taky trenérům, kteří mi letos pomáhali. Teď už jen vzkaz pro kluky - jak jsme poznali letos, chyba není nepřítel, bez ní se nemůžu zlepšit, odpočiňte si, zlepšujte se v tom, co vás baví. Fotbalová cesta jsou schody, ne výtah a musíme je společně vyšlapat.

Osoby:

Adam Cizner