U13: Hodnocení sezóny

Trenér musí mít na hráče vysoké nároky, ale zároveň vytvářet prostředí, ve kterém se nebojí chybovat a učit se, vysvětluje trenér Dominik Kadlec.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny a jak se je podařilo naplnit?
Dosti stejné jako vždy. Pokračovat ve výchově a rozvoji kluků (taktické vnímání hry, technická dovednost, pohybové schopnosti, rozhodování) pomocí komplexních cvičení a her v tréninku vycházejících z reality utkání. Trénovat tedy v herních situacích, které jsou v utkání. Vést kluky k tomu, aby i s těžšími soupeři v první lize, kde jsme byli nováčkem, dokázali ukazovat ve hře svoje silné stránky, které je dělají zajímavými proti ostatním. Současně však vyhodnocovat, kdy, kde, jak, aby to bylo smysluplné (nazvěme to třeba herní inteligencí). Jelikož byl v průběhu sezóny zájem o kluky na výběru Prahy, do Slavie odešel Chomi, do Sparty Marťas a po sezóně míří do Sparty Pepa a Domča, tak se to snad povedlo. Odešel nám také Hasumi do Mladé Boleslavi, šel tam sice sám od sebe kvůli vzdálenosti, ale vzali ho, takže snad také něco uměl. Zda to byl pro něj krok vpřed je minimálně diskutabilní, byť je to profesionální tým.

No a dále jsme byli zvědaví, na co tento dlouhodobý přístup bude stačit, kdyby to bylo na první osmičku a na jaře si zahrát s těmi úplně nejlepšími, bylo by to super. To se povedlo. No a teď v té první osmičce to vše opakovat a věřit, že to přinese i výsledky a nebudeme tam do počtu. A to se také povedlo, na jaře jsme byli výsledkově ještě úspěšnější než na podzim.

V sezóně jsme také zvládli zimní soustředění na běžkách i s fotbalem, multisportovní dny, kvalitní zahraniční konfrontaci v přátelských utkáních i na turnajích a po zimě rozjet čtvrtý skupinový trénink pro kluky jednou za čtrnáct dní.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Navázat na letošní a předchozí sezóny a posouvat se zase o nějaký krok vpřed. Naplnit  v podstatě všechno v duchu letošní sezóny, nebudu to tedy vypisovat znovu. Nebudeme nováčkem v lize, ale přejdeme na velké hřiště, uvidíme, jak to zvládneme. Vyzkoušeli jsme si to už na turnaji ve Vídni a přechod by to měl být hladký, nebylo tam na klucích znát, že by to nehrávali. Také uvidíme, jak se nám podaří nahradit zmiňované odchody, to je výzva pro další kluky v týmu.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Ať jsem konkrétní, vyberu náš turnaj ve Vídni, kde jsme si potvrdili, že dokážeme přehrát herně i porazit týmy jako Slovan Bratislava, Udinese, Rapid Vídeň, MTK Budapešť, Red Bull Salzburg. Ale také jsme si například se Salzburkem první den ukázali, že umíme utkání neodehrát naplno a pak to není dobré. To je další cíl do sezóny následující, každé utkání odehrát tak, abych mohl říct, že jsem byl aktivní - nabíhal a chtěl míč, vracel se do obrany, podstupoval souboje, přemýšlel nad řešením herních situací.

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Jako přednost vyberu chuť kluků trénovat, zlepšovat se. Dobrý přístup k tréninkům a utkáním, což není vždy v tomto věku samozřejmostí a i u nás jsou dny, kdy to není ideální, ale není jich tolik a věřím, že jich bude ještě méně. To prostupuje i do týmové dynamiky, vztahů a tam si myslím, že máme dobrou partu kluků, která si umí vynadat, být na sebe nepříjemná, pokopat se na tréninku, ale stejně tak se i pochválit a v důležitých chvílích se podržet. To kluky posouvá vpřed. Jako jsme poměrně dost branek dávali, také jsme dost branek dostávali. V závěru sezóny jsme tak více řešili obranu a myslím, že jsme se zlepšili i tam.

U13: AC Sparta Praha - FC Tempo Praha 3:7

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
Jsem rád, že pracuji s lidmi, kteří sdílejí podobný pohled na výchovu. Důležitá je otevřená komunikace a vzájemná důvěra, protože jen tak můžeme vytvářet kvalitní prostředí pro rozvoj hráčů. Začnu u vedoucí Péti, ta nám dělá servis, abychom my mohli dělat fotbal. Zajišťuje pro kluky svačiny před i po utkání a vlastně i pro mě. Organizuje soustředění, jezdí i na utkání, kdy nehraje Luky. Převzala si ode mě administrativu zápisů o utkání. Pak tam máme Majkla, který do trénování naskakuje, ten je zase o něco blíž věkově klukům a více se orientuje v životě mladých dnešní doby, umí se tak napojit na kluky a vytváří dobrou atmosféru. Vlastně jsem ho trénoval od sedmi do třinácti let a vím, že vidí i herní situace na hřišti, a dokáže tak klukům poradit. Převzal si na starost skupinové tréninky, které jsme zavedli. Po podzimu odjel do USA Teo a vrátil se na poslední měsíc, ten zase dodává do týmu zodpovědnost, pracovitost a vím, že se na něj mohu spolehnout, když tam nejsem. Čtení hry a řešení herních situací se více učil a myslím, že v tom udělal značný pokrok. Dalším členem je Milan, který je v roli rodiče a má to tak s kluky i trochu těžší. Je velmi důležitou součástí týmu, protože dokáže odvést utkání a v tréninku se zaměřovat na to, co má za úkol, i když třeba tréninky přímo netvoří. No a nejméně se účastní vzhledem k práci Honza, ale ten je zárukou pozitivní atmosféry a dobrého vztahu ke klukům. V tréninku plní roli spíše, kdy nám dělá podporu, chystá pomůcky, nosí branky, chytá  a když je potřeba, tak i odvede cvičení. Může se to zdát jako menší role, ale bez toho bychom nezvládli pokrýt detaily v tréninku, které pak dělají rozdíl mezi průměrným tréninkem a dobrým tréninkem.

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Většinu utkání jsme hráli 8+1 . Nejdříve jsme hráli 2-4-2 a následně 3-4-3. Změna byla plánovaná a cílená, aby si kluci zažili vzadu i vpředu dvojku i trojku. Samotné rozestavení není to nejdůležitější. Mnohem podstatnější jsou principy hry, chování hráčů v jednotlivých situacích a schopnost reagovat na průběh a chování soupeře v utkání. Moderní fotbal je velmi dynamický a rozestavení se během zápasu často mění.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Ano, považujeme to za důležitou součást sportovní přípravy. S hráči pravidelně diskutujeme základní principy sportovní výživy, pitného režimu a regenerace. Snažíme se jim vysvětlovat souvislosti mezi stravou, výkonem a regenerací tak, aby si postupně vytvářeli správné návyky. Potřebuji k tomu i pomoc rodičů a těm jsme zase zasílali odborné podcasty na výživu sportující mládeže.

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Více se zaměřuji na rozhodovací proces hráčů a na vytváření prostředí, ve kterém musí řešit herní problémy. Dříve jsem možná více sledoval samotné provedení, dnes mě více zajímá, proč se hráč rozhodl právě takto a následně řešíme jiné možnosti.

U13: FC Tempo Praha - FC Viktoria Plzeň 10:5

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Pro každého bude těžší něco jiného, někdo vidí hru více, někdo méně, někdo nerad mluví s rodiči, někdo raději. Za sebe odpovím aktuálně takto. Najít správnou rovnováhu mezi náročností a podporou. Trenér musí mít na hráče vysoké nároky, ale zároveň vytvářet prostředí, ve kterém se nebojí chybovat a učit se. Náročná je také individualizace přístupu, protože každý hráč potřebuje něco trochu jiného.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych poděkovat všem klukům, kolegům z realizačního týmu, rodičům i lidem, kteří se podílejí na fungování mládežnického fotbalu. Výchova hráčů je dlouhodobý proces a výsledky nejsou vidět ze dne na den. O to důležitější je trpělivost, spolupráce a společná vize. Naším cílem by mělo být nejen vychovávat lepší fotbalisty, ale také slušné a zodpovědné lidi.

Osoby:

Dominik Kadlec