U17 + U16: Hodnocení sezóny

Střídat dobře hrajícího hráče jen proto, že na lavici jsou další, kteří potřebují minutáž, není jednoduché pro pochopení hráče a obhajobu trenéra. V mládeži to je ale důležité, tvrdí trenér Petr Suchan.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Cíle jsou na Tempu v mládeži pro všechny ročníky dané a jsme s tím napříč klubem jednotní. Rozvíjet individuální výkon jednotlivce - technický, taktický, fyzický i mentální. Rozvíjet silné stránky a posilovat nedostatky. Tím zvyšovat kolektivní výkon týmu. To se nemění jako cíl v žádné sezóně. My však měli i další cíle. Jednak nově vybudovat kabinu. Spojením dvou ročníků se vždy podzim nese v duchu hledání chemie mezi hráči, trenéry, soutěžemi, a to jak na hřišti, tak i mimo něj. S tím souvisel i druhý cíl. Tím byla snaha poprat se o postup do třetí ligy skrze vítězství v pražském přeboru staršího dorostu, a tak pro příští sezónu nemuset ročníky spojovat. Bylo nutné přesvědčit hlavně kluky ročníku 2009, aby obětovali soutěž druhé ligy U17 a pustili se do boje o body proti sice starším klukům, ale v uvozovkách pouze v přeboru Prahy. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Upřednostnit zápas proti Zbraslavi a oželet souboj Pardubicemi/Teplicemi/v Českých Budějovicích a tím potlačit svoje ambice před těmi týmovými a klubovými, prokazuje vysokou dávku charakteru všech hráčů.

Jak se je podařilo naplnit?
Obrovský posun udělali hlavně kluci ročníku 2010. Fotbalově byli dobře připraveni, ale přechod z žákovské na dorosteneckou úroveň je hlavně ve fyzických parametrech diametrální. Tím, že se přeskakuje kategorie U16, to pro kluky bylo o to náročnější. Bolelo to, ale kluci to bez rozdílu nakonec zvládli všichni a skvěle. Starší kluci vyzráli takticky a ke své nesporné technické vysoké vybavenosti tak získali zkušenosti, které, věřím, prokážou ve starším dorostu. Cíl postupu z přeboru do třetí ligy se nakonec povedl a tabulka vypadá jednoznačně. První místo s náskokem deseti bodů vše dost zkresluje. Vůbec to nebylo jednoduché. Tento markantní náskok se vytvořil až v posledních kolech, kdy Střešovice s vědomím prohraného vzájemného zápasu, začaly ztrácet body. Do té doby to bylo velmi těsné a stále pod tlakem v každém zápase. Nejednou jsme utkání zlomili v samotném závěru. To byly důležité momenty, které potřebujete k vítězství v soutěži. Vzhledem k tomu, že jsme povětšinou byli o dva až tři roky mladším týmem, se tento úspěch a splněný cíl rovná velkému překvapení. Teď máme dorosty ročníkově. Pro budoucí U16 by tím měl být přechod do dorostu plynulejší. Pomyslný jeden schod na schodišti fotbalového učení místo dvou.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Začíná nová éra. Ročník 09 přechází do staršího dorostu k Rosťovi Kohoutkovi. Kluci 2010 dostanou nového trenéra a jen jednu soutěž druhé ligy U17. Základní cíle zůstávají. Viz první otázka. Další dílčí cíle už záleží na nových trenérech. Věřím, že budou všichni úspěšní a dál se budou fotbalově i osobnostně posouvat. Budu jim držet pěsti.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Asi bych měl napsat jako nejlepší moment sezóny postup. Já po postupu cítil hlavně úlevu. Nejlepší momenty byly jednotlivé těžké a zvládnuté zápasy. Když hrajete o vítězství v soutěži, jste pod tlakem v každém zápase. Takže zažíváte skvělé momenty, když zlomíte zápas na Hostivaři gólem z třiceti metrů pár minut před koncem. Vyrovnáte v nastavení ve Střešovicích, nebo v nastavení urvete tři body v bouřlivé atmosféře na Admiře, či na Kopanině po akci dvou nejmladších hráčů na hřišti. To jsou krásné momenty. Špatné momenty si vlastně ani nevybavuji. Byly nějaké nepříjemné situace, které jsme museli v sezóně řešit, ale ty si nechám pro sebe. Ty by měly zůstat v kabině.

U17: FC Tempo Praha - SK Dynamo České Budějovice B 3:1

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Přednosti týmu jsou jednoznačně v soudržné partě, pracovitosti, v prostředí, kde se kluci navzájem posouvají fotbalově i lidsky. Máme individuality do ofenzivy i defenzivy a skvělé gólmany. Síla týmu se odráží i ve velmi silném realizační týmu. Nedostatky byly asi hlavně ve fyzické vybavenosti. Nemáme v týmu úplné hromotluky a to nás nutilo se prosazovat víc fotbalovostí než silou. Takže to vlastně byla i výhoda pro dlouhodobý rozvoj.

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
To bylo zásadní pro dosažení zmíněných cílů. Ta atmosféra, jednotnost a vzájemné porozumění v realizáku se pozitivně přeneslo i na kluky. Díky tomu jsme neměli v podstatě žádné problémy na hřišti i mimo něj. Naše velká pomoc, která nebyla moc vidět, se jmenuje Lucka Levá – vedoucí týmu. Skvělá dáma, která se vždy postarala o věci mimo hřiště a přestože o tom mnozí vůbec netušili, tak nám zajistila veškerý komfort a klid pro soustředění se čistě na fotbal. Každý na Tempu i mimo něj zná Vencu Nechvílu. Tempák tělem i duší. Skvělý fotbalista a člověk. Ten měl na starosti hlavně ofenzivní věci. Primárně zakončení a chování útočných hráčů. Navíc k tomu je i tempácký Eda Poustka. Dokáže odlehčit atmosféru a byl strůjcem nevšedních pozápasových pohádkových pokřiků. Jarda Hodánek. Klidná síla. Vždy nadhled s věcnými postřehy do hry, tréninku, do kabiny. Jarda byl taková holka pro všechno. To myslím se vším respektem a úctou. Možná menší role, ale s velkou důležitostí. Pomohl v každém cvičení, buď jako trenér, nebo hráč, obránce, brankář, nebo rozhodčí. Velká pomoc. Jáchym Trajhan pokud byl zdravý, tak byl s hráči ve hře a dokázal je organizovat přímo ze hřiště - to byl hlavní důvod, proč jsem o něj tolik stál a mělo to skvělé výsledky. Bohužel se vážně zranil a na jaře to jednoduše nešlo. Ale to nebyl jeho jediný přínos. On dokázal a dělal celé tréninkové jednotky, které měly hlavu a patu. Má neskutečný přehled o hře a diskuze s ním, Jardou, Vencou byly vždy velice inspirativní, podmětné a poučné. Jako středový hráč A týmu byl i dobrým mentorem pro kluky v záložní řadě a nejen tam. Řešil hru střeďáků. Honza Havlíček. Kdo ho zná, ví, že toho moc nenamluví, ale to, co dokázal udělat s brankáři za poslední dva roky, hovoří za vše. Měl ode mě naprostou volnost a dokázal z kluků v bráně udělat bez rozdílu silnou stránku naší hry. Než jsem ho oslovil ke spolupráci, měl jsem pocit, že naši gólmani jsou spíše horší průměr. Často jsem koukal na brankáře soupeře. Nyní bylo vidět, že v těch těžkých zápasech byli hlavně naši kluci v bráně tím rozhodujícím faktorem k úspěchu. Máme díky němu skvělé gólmany. Kondičák Bogas Petr Bohatý. Můj velký kamarád a prvně mu přeji, aby se mu v osobním životě vše vrátilo do normálu. Je to další důležité kolečko v našem soukolí. Těch nadávek, co si musel od kluků vyslechnout, když je dostával do kondice, bylo nespočet. Pedant na fyzičku, ale i neskutečný parťák pro nás, a hlavně pro kluky do kabiny. Taková vrba pro hráče, která nikdy neodmítne pomoci. Řešil kondici, nutrici a regeneraci a výrazně pomáhal udržet kluky zdravé. Dokud byl k dispozici, měli jsme minimum zranění. Bohužel výraznou část jara z osobních důvodů musel vynechat a bylo to ke konci znát. Skvělá parta lidí, odborníků a doufám, že budu mít opět v budoucnu možnost s nimi pracovat.

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Rozestavení je důležité jen pro rozdělení prostorů na hřišti. My převážně používali 4-3-3. V jednotlivých fázích jsme přecházeli do různých formací. Důležité je správně vyplňovat prostory na hřišti dle herního plánu. Vytvářet dobré rotace pro zmatení soupeře, ale vše dle jasných principů pro bezpečný útok, obranu. Být v dobrém prostoru pro efektivní presink, represink, zachycení protiútoku soupeře. Určitě ne chaos, ale organizace. To je klíč k modernímu fotbalu. Rozestavení je výchozím postavením týmu pro zahájení hry. Pak už je to o již zmíněných pravidlech. Vnímání hry, inteligence hráče, přebírání rolí při rotaci hráčů, které jsou důležité hrát v daném prostoru. To je to zásadní.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Tady je to dlouhodobý proces. Kluci vědí, že po tréninku by měli doplnit energii a většina si svačinu bere. Na zápase máme služby pro zajištění občerstvení. Kvalitu, složení a způsob stravování řešil a dbal na jeho dodržování Bogas. Já jsem v tomto trochu benevolentní. Nedělám si iluze, že kluci nezajdou na hamburger. Proto mi přijde mimo mísu trestat nebo jim zakazovat fastfood. Jsem rodič a vidím, že v tomto a mladším věku není ten nejzásadnější problém složení stravy, ale to, že kluci nejedí vůbec. Snídaně minimálně. Oběd ve škole hnus. Pak trénink a večer konečně večeře. Není to ideální a mluvíme o tom s kluky. Hodně se to za poslední roky zlepšilo. Přesto je pro mě důležité, aby hlavně nebyli hladoví. To se daří. Složení je pak už na každém z nich. Informace mají.

U17: FC Tempo Praha - CU Bohemians Praha 2:3

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Více se věnuji plánování mikro/makro cyklu. Promyšlená periodizace, plánování a systémové práce. Řešit jednotlivé fáze hry v opakovaných cyklech v průběhu sezóny. Snažím se dostat reálné situace hry do jednotlivých cvičení. Vím, že v tom mám mezery, ale v tomto směru se chci dále posouvat.

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Skloubit práci a trenéřinu. Čas, který je nutný pro dobrou přípravu tréninku, často chybí. Na hřišti už je to jen pomyslná třešnička na dortu. Nelehká disciplína je i komunikace s hráči. Udržet je v pozitivním nastavení, i když nehrají tolik, kolik by chtěli, zasloužili si. Střídat dobře hrajícího hráče jen proto, že na lavici jsou další, kteří potřebují minutáž, není jednoduché pro pochopení hráče a obhajobu trenéra. V mládeži to je ale důležité. Rozvíjet všechny. To byly vlastně jediné nepříjemné situace k řešení. Nakonec, i díky inteligenci hráčů, jsme si vše vysvětlili a přijmuli.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Vždy na tomto místě děkuji. Nebude to jiné ani teď. O svém realizačním týmu jsem se už rozepsal. Dodám jen, že mi byla čest a měl jsem neskutečné štěstí, že jsem s těmito lidmi mohl pracovat. To, kam jsem se trenérsky dostal, je z velké části jejich zásluha a za to jim děkuji. Sluší se poděkovat za podporu celé své rodině a hlavně mé ženě. Tato sezóna byla neskutečně náročná i pro ně. Díky moc a vážím si vaší podpory. Budu ji i nadále potřebovat.

Velké díky klukům. Hlavně ročníku 2009, se kterým jsme společně strávili šest let. I oni mi pomohli k trenérskému posunu. Věřím, že i my jsme jim pomohli fotbalově i mimo něj. Mám radost, jací lidé z vás vyrostli. Nejen fotbalisti, ale lidé s pevnými principy do života, charakterem, slušností a budete určitě velkým přínosem pro společnost. Byla to jízda a navždy vás mám v srdci. Hodně štěstí a zůstaňte stejní... 

Osoby:

Petr Suchan