25.8.2026 0:14
Rostislav Kohoutek
Tohle je bohužel pořád dokola stejné. Soupeř hraje na hranici faulu a má nasazení, jako když hraje o holý život a my jsme jen sparingpartnery. Stejně to bylo s Libercem a Motorletem. Fotbal, který hrajeme, umírá na krásu a nasazení. Každý souboj jsme druzí, do situací, které rozhodnou o dalším postupu, jdeme na půlku a pak to vypadá, že nejsme v zápase. Navíc největší zbraní soupeřů jsou rohy a přímé kopy a my jich uděláme za prvních deset minut asi devět, což není snad ani statisticky možné. Jen to ukazuje na naše nastavení, které bohužel není dobré a pokud se neprobereme, bude to všechno ještě velká makačka.
Na druhou stranu je třeba si říct, že ne vše je zlé. Dokážeme soupeře ohrozit kvalitní rychlou kombinací, ale je třeba hrát častěji na hranici vlastního výkonu, protože 95% v téhle soutěži prostě na takové týmy nestačí.