St.přípravka B: Tabulky přišly vniveč

26.10.2011 22:44   Jana Matysová  

Tempo po výborném výkonu vyhrálo na hřišti Meteoru 13:6.

Je sobota 22.10. něco málo před osmou hodinou ranní. David Koller vyspává po svém zaslouženém vítězství nad skupinou Nightwork, kterou večer porazil v hudebním souboji Red Bull Soundclash v pražské Lucerně. Jablonec se připravuje na zápas 11. kola Gambrinus ligy proti Dukle, který výjimečně sehrají na strahovském stadiónu (kam se i my zítra chystáme k přípravnému souboji s o rok mladšími sparťany). A my jsme se sešli na Střížkově, kde máme za pětačtyřicet minut nastoupit proti domácímu Meteoru.
První, co na mě působí velice negativně, je zima! Ano, už to začíná, ač jsem vybavena oblečením na druhou (dvoje tepláky, dvoje ponožky a dokonce i dvoje rukavice, další výčet zdvojeného oblečení raději vynechám :-) obávám se, že se dneska rozhodně moc nezahřeji. Ale opak je pravdou, tedy alespoň do poslední minutky před samotným začátkem zápasu, neboť s první větou našeho „hlavase“ vedle pozdravu mě polilo horko!

Jeden z dnešních vyvolenců nepřijede, ale ne zásluhou zákeřného a nečekaného moribunda, ale svým trucem! Co teď? Kluků máme tak akorát, aby vždy na každém hřišti byl jeden na střídání a teď…! Takže trenéři dávají hlavy dohromady, aby zvolili nejvhodnější kombinaci, čímž mi dokonale narušují moji symbiózu vzorně vypracovaných a připravených tabulek, kde jsem nucena škrtat, přepisovat a kdo ví co ještě… Ani si neumíte představit, co to pro takového vrozeného perfektcionalistu jako jsem já, znamená. S těžkým srdce hledím na nově upravené tabulky a ze změti škrtanců se snažím do získané soupisky zapsat nový stav věcí. Ale naštěstí jsem ženská, tak se umím rychle vyrovnat s novou situací a vše okamžitě přizpůsobit nově nastalým podmínkám. Jenže když se mi to nakonec podaří, a už už si myslím, že můžu být s výsledkem spokojena, rozezvučí se známé: „FC Tempo fotbalový tým…“, to můj mobilní telefon ohlašuje příchozí hovor. A …? Opět je vše jinak! Můj domeček z karet se hroutí k zemi, tepová frekvence se zrychluje a krevní tlak letí vzhůru jak teploměr v reklamě Sazky! Po tomto telefonátu je mi jasné, že se vše vrací do původních kolejí! Kdosi zde dnes prohlásil "To byla doba, když nebyly mobilní telefony!", a já v tuto chvíli naprosto souhlasím, nejraději bych toho svého "posla dobrých zpráv" rozšlapala. První, co mě napadá, proč vlastně všechno beru tak vážně, když ostatní si ze mě tropí blázny:-), neeeeeeeeeeeee to je jen špatný vtip! Jsem už přeci velká holka a tak se vyrovnám i s touto situací, ale příště…. („….příště to už tady Janinko nebudete!“:-).

Náš výtečník přichází opravdu těsně několik minut před začátkem zápasu, je sice nerozcvičený, ale on už ho trenér rozcvičí! Vrhám ještě poslední smutný pohled na přeškrtané tabulky a jedny destičky společně s jedním párem rukavic, předávám své osvědčené pomocnici, abychom mohli společně sledovat a zaznamenávat dění na obou hřištích.

Po infarktových minutách před zápasem sledujeme dnes opravdu příkladnou hru, která se na obou hřištích chvílemi dá srovnat s výkonem symfonického orchestru, ťuk ťuk ťuk střela a opět ťuk ťuk ťuk střela. Co na tom, že se vždy nepodaří umístit střelu za záda soupeřova brankáře. Pohlazením po duši nám muže být pohled na takovouto hru a že si toto pohlazení jak my (realizační tým), tak rodiče, zasloužíme! Ano objevily se i slabší chvilky, ale i mistr tesař se utne, žádný učený z nebe nespadl a chybami se člověk učí:-). Hra soupeře s postupem času nabírala na důraznosti, jejímž vrcholem bylo lehké dotknutí kopaček Matese. Ten, vychovávaný dle anglické školy, s jednáním pravého gentlemana, zvyklý jen na zacházení v bílých rukavičkách, používající ve svém slovníku jen spisovné výrazy a podléhající silným depresím při jakémkoli zvýšení hlasu nad 40 dB, se při tomto letmém dotyku skácel k zemi se slzami a výčitkou v očích. Trenér, znalý křehkosti jeho těla a duše, si dovolil jemně pokárati protihráče. Soupeř okamžitě odtušil, jak nevhodně zvolil formu kontaktu s tímto jemným hochem a okamžitě se za naprosto klidné a přátelské atmosféry omluvil. Hra tak mohla pokračovat dál, avšak Mates zdrcen již nebyl schopen podat 100% výkon obávaje se dalšího nečekaného kontaktu, a tak tuto poslední třetinu si mohl soupeř připsat ke svému dobru (v celém zápase jako jedinou).

Ze hřiště odcházíme jako vítězové a i když umělku zdejšího týmu známe velmi dobře, nejsem si jistá, jestli někdo z našich hráčů může prohlásit podobně jako Karel Piták, že tu zná každý drn, ale stejně jako my, i Jablonec se večer bude radovat z vítězství. A jestli po tomto zápase dojde i náš soupeř k podobnému závěru jako František Soukup z poražené skupiny Nightwork, kdy měl prohlásit: „…byli jsme příliš pyšní, ale jsme rádi, že jsme dostali hudebně přes hudbu právě od Kollera!“ i při své vrozené naivitě silně pochybuji, ale my jsme rádi, že jsme ze šesti třetin ztratili jen jednu a to jen jednobrankovým rozdílem!

Zápasy: