St.žáci B: Patička, patička a patička

6.11.2011 20:53   Dominik Kadlec  

Tempo v pohodovém tempu nasázalo osm branek Chodovu.

Venku je tma jako v noci a já mám po nějáké době za úkol poreferovat o utkání, o utkání s Chodovem, které se hrálo dnes od 9 hodin u nás na horním hřišti. Přiznám se, že nevím co o utkání, které skončilo 8:1, napsat.

Začnu tedy hodnocením hrací plochy. Ačkoliv je podzim, den je stále kratší a kratší, na horním hřišti se probouzí z letního spánku mladá travička a hřiště je tak pro mě prvním pozitivním překvapením dnešního dne. Dalším pozitivním překvapením je pro mě výkon našich kluků, kteří po minulém mdlém výkonu předvedli hru v pohybu, s nápaditostí, kombinací a spoustou šancí.

Děj prvního poločasu se snad kromě prvních a posledních pěti minut odehrával převážně na polovině hostů, což mrzí zejména Radima Malinkoviče, který se objevil netradičně na postu brankáře a těšil se, že nám ukáže nějáké pocukrované zákroky. Příležitost dostal však pouze jednu, a to již za stavu 3:0 pro nás, kdy byl proti nám nařízen pokutový kop. Bohužel soupeřův nejlepší hráč neměl chuť Radimovi dát vůbec nějakou přiležitost se vytáhnout a penaltu poslal s přehledem do šibenice. Odpověděl tak na branku Vojty Hlaváče a dvě branky Michala Nguyena, který se tradičně trefil po sole přes 11 hráčů soupeře a oba soupeřovi trenéry a pak také dělovkou zpoza vápna, která se od břevna odrazila pár centimetrů za čáru a ven. Do konce půle se podařilo ještě prosadit Martinu Liskovi, a tak se šlo do kabin s třígolovým rozdílem.

Jestli bych měl jednou větou zhodnotit první poločas, řekl bych: Patička, patička, patička, patička.

Kdo chtěl ve druhém poločase spatřit změnu v naší brance, kdy se do ní postavil tradičně Alex Marinov, musel na čas spustit oči ze hry, protože ta se k naší brance téměř nepřiblížila. Zato ve vápně hostí bylo živo, a to zejména díky střelcům dalších branek Vojtovi Vejšickému, Ondrovi Švábovi a 2x Michalu Nguyenovi.

Druhý poločas bych pro změnu mohl zhodnotit větou: Patička, patička, patička, patička a ještě jedna patička. Snad jen Štěpán Kuriš by mě poopravil na patička, zidanovka, patička. Občas tyto finesy byly zbytečné, ale není důvod si je v takovém utkání nevyzkoušet, a pobavit tak přihlížející diváky.

Příští týden vyrazíme na poslední utkání sezony do Třeboradic, odkud, a jsem o tom pevně přesvědčen, přivezeme tři body, a přezimujeme tak s minimálním bodovým odstupem na čelo tabulky.

Zápasy: