St.přípravka B: Mlčení jehňátek

25.1.2012 18:44   Jana Matysová  

Tempo na turnaji v Neratovicích skončilo první od konce.

Jistě si většina čtenářů pod tímto názvem představí americký thriller ne-li dokonce horor, v jehož hlavní roli účinkuje masový vrah a kanibal Hannibal Lecter a agentka FBI Clarice Starlingová. Tak co má tento krvavý, mládeži nejméně do 18-ti let nepřístupný film dělat s fotbalem a k tomu ještě starší přípravky? No snad vážnost celé situace zmírní konstatování, že jej píši já, sama notoricky známá jako absolutní nepřítel filmů tohoto žánru, terč posměchu mého přítele (který notabene tyto filmy naopak zbožňuje) neboť, abych kdy zhlédla nějaký takovýto film, musím postupovat dle následujících třech kroků a to bezpodmínečně v tomto pořadí: 1) poslouchat film z vedlejší místnosti (bez jeho zhlédnutí) 2) sledovat film bez zvuku a konečně bod 3) pustit si celý film i se zvukem, ale během dne – nikdy ne po osmé hodině večerní.

Takže odpověď na otázku zní hodně a nic! Při sledování dnešního turnaje nám hra našich „neviňátek“ chvílemi připadala jako marný boj dobra s pomyslným zlem z pera Thomase Harrise. Kdyby tento spisovatel věděl, že si za víc jak třicet let od publikace jeho prvního románu vypůjčíme jeho název, abychom jej přirovnali k fotbalové hře, jistě by nevěřícně kroutil hlavou. Tak doufám, že mu to nikdo z mých čtenářů neřekne (předpokládám, že počet mých čtenářů je podstatně menší a bere mé články s nadhledem).

První zápas s domácími Neratovicemi připomínal marný boj Willa Grahama, agenta FBI z prvního dílu tetralogie o Hannibalu Lactrovi Červený drak. Soupeř nás od prvních minut zápasu drtil se stejnou razantností, elegancí a občas i úsměvem obdobně jako Dr. Lecter za sebou zanechával krvavou spoušť. I my jsme se na konec celého zápasu zmohli na jeden úspěšný triumf. Ale bohužel nešli jsme tak úplně ve Willových stopách, neboť jsme zde nad svým Lectrem nezvítězili. (1:4)

Druhý zápas se Spartou ročník 2003 – druhý díl o Lecterovi s názvem Mlčení jehňátek. Zápas je opět plný napětí, občas chybí jen hudba v pozadí, která celou scénu dělá ještě více děsivější než sama je (proto při sledování takových to filmů vypínám zvuk!). Ale hra je více hrou psychiky nežli tělesné převahy. My zde v roli nezkušené agentky Starlingové si svého protivníka zlehka oťukáváme a on nás zkouší, co a jak si může vůči nám dovolit. I zde by se našla shoda s jednáním „našeho“ doktora. A podobně jako v tomto díle i nám soupeř unikl, aniž bychom mu zasadili jediný úder. (0:2)

Třetí zápas s FK Žatec. Kdo z našich příznivců viděl tento zápas, nemusí ani číst ani čekat na vysílání třetího dílu Hannibal. Jedním slovem marnost. Ať jsme se snažili sebe více, soupeř nás na svoji polovinu pustil jen sporadicky, jakoby nám chtěl nechat nahlédnout pod pokličku svých úmyslů, aby je vzápětí vyplnil. Kdo ze čtenářů neviděl film Hannibal, tak vězte, že v tomto díle jej pronásleduje inspektor Pazzi, který se rozhodne raději nežli jej vydat spravedlnosti, přenechat ho pomstě přeživší oběti. Ale i zde je konečným vítězem dr. Lecter. A i my v tomto zápase inkasujeme drtivou porážku. (0:6)

Po tomto zápase se v základní tabulce umísťujeme, světe div se, na krásném posledním čtvrtém místě a čeká nás zápas v malém semifinále se třetím z druhé skupiny. Tímto soupeřem je Mladá Boleslav. Pokud si někdo myslel, že našemu utrpení pro dnešní den je konec, ten se mýlil. Možná i Thomas Harris si původně myslel, že jeho román bude jen trilogií, ale nakonec se rozhodl pro napsání dílu, který je vlastně začátkem všeho. I tento zápas mohl být pro nás (v případě, že z něj vyjdeme jako vítězové) začátkem. Ale bohužel, opak byl pravdou. Silný soupeř nás nenechal na pochybách, kdo je pánem situace a tak, ať jsme se snažili sebevíc, odcházíme se svěšenými hlavami. (0:4)

A tam kde to vše začalo, tam to má také skončit. Opět Neratovice. Kluci do tohoto zápasu dali opravdu všechno. Bylo na nich vidět, že chtějí vyhrát a budiž jim zadostiučiněním, že zápas skončil remízou 2:2. Bohužel na řadu přišly penalty. A bohužel vítěz může být jen jeden! Soupeř z penaltového rozstřelu odchází s jásotem. A naši kluci? Slzy tečou po tvářích nejednoho Tempáka! To je za moji "kariéru" vedoucí mužstva poprvé, kdy náš tým končí na posledním místě. Já vím, že všechno je vždycky jednou poprvé, kéž by to bylo i naposledy.

Ještě se vrátím k samotnému názvu článku. Hlavní inspirací pro toto pojmenování byla samotná hra našich kluků. V jednom okamžiku, kdy vybíhali na hrací plochu, se ke mně naklonil Martin Lusk a tichým a zkroušeným hlasem konstatoval: „Vraždění neviňátek“. Já se podívala za těmi žlutočervenými dresy, které v té velké tělocvičně nebylo pomalu ani vidět, počkala si na první, druhou, třetí přihrávku, a když všechno co jsem slyšela, bylo jen pískání gumy na parketách, pokyny trenérů, fandění diváků a po sobě pokřikující soupeř, musela jsem poopravit toto konstatování na: „Mlčení jehňátek“, neboť za celý zápas, ba nebojím se říci za celý turnaj, jsem z úst našich borců neslyšela ani jediné zavolání. Ano na střídačce a v šatně jich byla plná hlava, ale s překročením bílé čáry, jakoby na ně padlo nějaké zlé kouzlo, které je dokonale umlčelo. Snad se nám ho podaří překonat!