V neděli v netradičním čase, tedy v 17:30 hod., jsme nastupovali k velmi důležitému utkání s domácí Čafkou, se kterou jsme na podzim doma prohráli, ale body jsme nutně potřebovali teď, abychom udrželi krok se středem tabulky. Dalo se tušit, že to nebude jednoduchý zápas. Domácí jsou na tom podobně jako my a důležité body potřebují zrovna tak.
Úvod utkání, jako tradičně, jsme zaspali. Ve třetí minutě, po chybách v přebírání domácích hráčů, jsme prohrávali 1:0 a to byl šok. Nástup se domácím vydařil a já jen věřil, že máme dostatek času na otočení výsledku. Hra byla zpočátku celkem vyrovnaná, až na ten stav, ale s ubíhajícími minutami jsme získávali mírnou převahu. Bohužel jsme se nedostávali k pořádné střele na branku a ani po trestných kopech se nekonalo žádné vzrušení. Vše, co šlo na branku, končilo v náruči domácího brankáře. Poločas byl ukončen za stále trvajícího stavu 1:0.
Ve druhé části nastalo jisté zlepšení v naší kombinaci a začali jsme soupeře přehrávat. Vyhrávali jsme osobní souboje, což nebylo v prvním poločasu vidět, a dostávali jsme se čím dál častěji před branku domácích. Těm jako by stále více ubývaly síly a z toho plynuly fauly, kterými si pomáhali. Jenomže ani tato výhoda nesměřovala k vytouženému gólu. Už se pomalu zdálo, že domácí vydrží zvětšující se tlak, ale přišla 65.min. a Bert Schwarzbach po přihrávce Radka Geisslera krásně vyrovnal, 1:1.
My jsme zařadili vyšší převodový stupeň a Čafka se velmi snažila za každou cenu udržet výsledek. Bylo však jen otázkou času, kdy se nám podaří vstřelit vítěznou branku. "A bude dost času?," říkal jsem si. Minuty letěly neuvěřitelně rychle a na domácích bylo vidět, že hrají jen silou vůle. Snažili se nás vystavovat do ofsajdových pastí, což se jim v průběhu zápasu celkem dařilo. Ale přišla poslední minuta, kdy Marek Holko (mimojiné výborný výkon) vyhodil rukou na Vaška Kalinu, ten postupoval středem hřiště, domácí obrana vystoupila na polovinu a chtěla nás vystavit do postavení mimo hru. V ten moment se Vašek rozhodl k sólu, prošel obranou soupeře jako nůž máslem a zakončil se štěstím kolem domácího gólmana - 1:2. V našich řadách propuklo obrovské nadšení a domácí padali na zem jako přezrálé hrušky.
Kdybychom v tomto utkání remizovali, tak by to jistě nebylo spravedlivé, po celou dobu jsme byli lepším mužstvem s množstvím šancí, které jsme bohužel nevyužili, na to se však nehraje. Zasloužená výhra pro všechny hráče, nechali na hřišti duši, bojovali, snažili se a za to jim patří dík.