St.přípravka B: Zase bude líp

26.5.2012 23:06   Jana Matysová  

Herně poměrně vyrovnaný zápas Tempáci dokázali prohrát o jedenadvacet branek.

Když jsem ve středu odpoledne odjížděla z práce na přesunutý zápas s ČAFC, přemýšlela jsem, jakou kapelu si pustím, aby mě dobře naladila. Když ale mnou vybraní Traveling Wilburys odmítl můj přehrávač načíst, rozhodla jsem se pro Divokého Billa! Ani jsem netušila, jak příznačný bude tento název pro dnešní zápas!

Středa není zrovna typickým dnem pro zápasy, a tak bylo třeba pečlivě připravit hřiště, zajistit branky a uvítat soupeře. Dnes je jím klub ČAFC a jak se zdá i oni mají s dnešním dnem trošku problémy, ale když je dobrá vůle, dá se všechno vyřešit. I pro rozhodčí to byl netypický den, a tak pro jistotu nepřišel. Z řad našich rodičů se nám podařilo sehnat dobrovolníka, který na sebe vezme přímě rozhodování a případné kritiky ze strany soupeře. Ale protože hřiště jsou dvě, druhé píšťalky se opět, ač nerad, chopil trenér.

První třetina začala a začala moc pěkně. Mezi diváky se usadili kluci ze starší přípravky A a vehementně fandili. A tak se nám podařilo během prvních dvou minut dvakrát skórovat. Ale od okamžiku, kdy naši fanoušci odešli, aby se věnovali vlastnímu tréninku, odešla i naše bojovnost. Během několika následujících minut už byl stav vyrovnaný. V sedmé minutě se pak ještě jednou prosadil Tonda Kinský, ale pak už to s námi šlo jenom z kopce. Výsledek první třetiny skončil 3:5. Druhé hřiště si v této třetině vedlo o něco lépe a prohrálo rozdílem jedné jediné branky 4:5.

Druhá třetina se pak už nesla v duchu závěru té první. Opravdu se o hře našich kluků nedá říct nic pozitivního? Ale ano, našlo by se několik jedinců, kteří opravdu měli chuť a bojovali, ale fotbal je bohužel kolektivní hra, kterou jedinec nevybojuje, a tak druhá třetina končí na jedné straně prohrou 3:4 a na druhé 0:6.

Poslední třetina pak byla fiaskem obou našich mužstev. Ani jednomu se v této třetině nepodařilo skórovat, a tak z ní odcházíme s nulovým kontem. Stav byl 0:3 a 0:8.

Tak se nám to povedlo, opět jsme překvapili, bohužel tentokrát v negativním slova smyslu. Naše hra byla opravdu divoká. S herně vyrovnaným soupeřem jsme dokázali prohrát rozdílem víc jak dvaceti branek. Nepochopitelné, neuvěřitelné, málo pravděpodobné a přeci se povedlo. Říkám si, že není každý den posvícení, ale už se těším, až konečně bude:-). Opět se ukazuje pravdivost rčení: Těžko na bojišti, lehko na cvičišti! Každý z kluků ví na kolik procent a jak trénuje a bohužel, tento přístup je pak úplně stejný na hřišti. Neříkám, že úplně pokaždé, ale ve většině případů je to tak. Ale na druhou stranu je to jen hra. Takže na jednu stranu, pokud se nám nelíbí výsledek, tak je to jen odraz toho, jaký je přístup kluků k tréninkům. Na druhou stranu jsou právě v tom věku, kdy ještě sami dost dobře nevědí, co chtějí dělat, a pokud je to fotbal, tak by se měli naučit učit se ze svých chyb.

Po podzimním zápase s tímto týmem, který jsme také prohráli, ale rozdílem šesti branek, jsem si dovolila vložit krátkou, ale upřímnou říkankou. Teď bych ji ráda vložila ještě jednou a opravdu moc bych si přála, aby z ní naši kluci a trenéři načerpali trošku energie pro příště.

Po bouři sluníčko,
po poušti háj,
po pátku svátek je,
po lednu máj.
Neztrácej náladu,
neztrácej vtip.
Vydrž a dočkáš se;
zas bude líp!

Zápasy: