Ml.přípravka B2: Černobílý svět

18.9.2012 13:36   Antonín Plachý  

Na Hostivaři se střetly dvě rozdílné filozofie fotbalu dětí.

Další utkání bylo trochu jako černobílý svět. Hráli jsme proti Hostivaři, naše děti hrály vesměs přesně to, co je celou dobu učíme, neodkopávaly míče, kličkovaly, rozehrávaly i vyjížděly od branky, bojovaly, atd... sice se všechno nedařilo, ale děti zaslouží velikou pochvalu za způsob, jakým hrály. No, ale je třeba ještě zmínit že jsme hráli vesměs proti ročníku 2004, tedy o rok starším klukům.

Matěj Procházků si dělal občas ze soupeřů dobrý den a když trenér hostů, vedle kterého jsem stál, potichu povídal, že se snad zblázní, co tam ta holka (Lucka samozřejmě) dělá s jeho hráčema. O soupeři nechceme moc mluvit, ale jen krátce, kluci, kteří hráli proti nám, se moc kličkovat nesnažili, na jednom hřišti skoro vůbec, míč se snažili hned nahrát nebo jen nakopnout dopředu a jelikož byli vesměs všichni silnější a o kus větší, tak našim "brankařům" většinou docela snadno dávali góly. Pojetí hry bylo tedy naprosto rozdílné a kdybych si měl z těch o rok starších kluků vybrat někoho k nám do 05, tak bohužel nikoho.

Naše týmy jsme rozdělili zhruba rovnoměrně, ale na Honzíkovi Chocholů se ukazuje trochu jiný typ tréninku a už bychom ho potřebovali k nám do týmu i na tréninky, aby zase začal kličkovat a dávat góly.

Trochu chronologicky, jeden tým prohrál s těmi opravdu vyspělejšími hráči první zápas 6:0 a náš druhý tým zase vyhrál sice také se staršími 6:3. Dohodli jsme se na výměně hřišt, že by to mohlo být gólově vyrovnanější a stalo se. Druhé zápasy jsme sice prohráli na obou hřištích, ale i proti těm vyspělejším 04kám jsme dali dva góly a prohráli 2:4. Na druhém hřišti sice prohrál tým o 4 góly, ale hra byla podle předpokladu vyrovnaná a naše akce většinou končily na jejich brankáři.

Opakovaně přiznávám, že spíš než skóre nás trenéry zajímá způsob hry a tady jsme byli jako tým zkrátka na úplně jiné vlně. Největší pochvalu snad ale zasluhuje závěr utkání proti těm vyspělejším klukům. Naši si totiž řekli, že prohrát 4:2 je nic a že zkusej ty velký kluky teď zkrátka porazit. To se sice už z výše popsaných důvodů nedařilo, protože jsme dostávali góly pod klacek, z autů hozených před branku či z rohu hlavou, nebo zkrátka jen, že brankář něco.... To ale není důležité. Důležité je na tom to, že přestože prohrávali ve třetím zápase o moc gólů, vůbec nebyli naštvaní, hráli dál jako by vedli a hra je i za tohoto stavu vcucávala a bavila.

No a na závěr poznámku: jestliže jsme je naučili tohle, hrát až do konce bez ohledu na výsledek, tak je to snad to nejdůležitější, co se dá naučit. Snad se to potvrdí někdy příště, ačkoli samozřejmě, že by děti zase mohly za odměnu vyhrát :-) No a na rozdíl odminula, pochvala rozhodčímu Grégrovi, který dětem sahal do hry, jen když musel.

Zápasy: