Na Spartě jsme prohráli, jak se dalo očekávat, ale velký rozdíl ve skóre není jediným kritériem. Spíše se podívejme na ty důvody. Malí Sparťánci byli agresivnější, rychlejší při práci s míčem a byli si schopni přihrávat před prázdnou branku nebo zkrátka tam, kde naši hráči nebyli. Vezměme to od konce. Rozestavení a rozdělení na obránce a útočníky jsme zatím s hráči nedělali a je to před námi v nadcházející době. Rychlejší práce s míčem je z velké části i tím vybíráním si dětí, které ve Spartě funguje, ale to nemá cenu řešit a potom dvojnásobným počtem utkání, které objíždějí. V tom Spartě v této kategorii konkurovat nechceme, protože děti stále bereme jako děti s nárokem na odjezd k babičce, na chatu atd... na to je ještě spousta času, ale samozřejmě se to projevuje v aktuální výkonnosti. Jinak Sparta netrénuje jinak, naopak trénuje velmi podobně jako my, jen s větším procentem toho fotbalového drilu s míčem.
Agresivita byla možná nejviditelnější a zde je to dáno trochu tím, že Sparťani hrají častěji proti starším, takže jim nic jiného nezbývá než být agresivní. To je v podstatě o zvyku. Když teď budu mluvit pouze o tom jednom hřišti, kde jsem byl a kde byl znatelný vývoj, tak první utkání jsme prohráli výrazně asi o 8-10 gólů a děti byly překvapené nasazením a neustále nechávali hráče soupeře za sebou. To však není jejich chyba, to jsme se zatím neučili. Druhý zápas už byl jen asi o 3-4 góly. Omlouvám se, že neuvádím přesně, ale nepočítali jsme detailně, vím jen, že jsem třeba nějak neodpískal gól našich dětí, který platil a tedy se do statistiky nedostal. V tomto zápase se již kluci poučení více koukali, kdo stojí za nimi. Ve třetím utkání se již najednou zmenšilo procento prohraných soubojů, najednou jsme se i dívali více okolo sebe. Ačkoliv jsme dostali gól, třeba, když se naše děti koukaly někam k čáře a Sparťani rozehráli, nebo klasicky, kdy brankář dvakrát rozehrál přímo na soupeře před brankou, tak najednou utkání skončilo vyrovnaným výsledkem.
Zjednodušeně řečeno byla na tomto hřišti velmi vzestupná tendence. Na druhém sice podle vyjádření trenérů podstatně méně, ale zcela logicky to způsobovala i trochu zmenšená sebedůvěra. Takže teď si zase zapracujeme na sebedůvěře v lehčích zápasech, budeme po dětech chtít více té herní dravosti a jak jsem říkal, budeme se začínat učit, že někdo nabíhá v zadní části hřiště a někdo více u branky. No a jestli mají děti chuť hrát, i když nejsou na tréninku, tak s nimi hrajte a buďte na ně trochu agresivnější, aby se nenechávaly odstrkávat od míče.
O utkání na Tempu jsem slyšel reference od Libora a Vaška, ale i u těcto dětí ten způsob tréninku bude přinášet zase další posun a větší nárok na individuální dovednosti. Je sice jasné, že někomu půjde lépe bránit a někomu útočit, ale do žádné specializace zatím nejdeme.