Pátek proti Hájům nebudu hodnotit nijak obšírně, ale proti trochu slabšímu soupeři jsme vlastně poprvé zkoušeli rozdělení na přední a zadní útočníky. Dětem to bude chvíli trvat, než se zorientují a my trenéři na to tlačit nebudeme jinak než tréninkem a vysvětlováním. Už nás znáte, že na ně určitě nebudeme křičet a napomínat je, že neplní úkoly. Připomínat a vysvětlovat však budeme více a více, přesto rozhodování bude na dětech samotných.
Pokud však chcete pomoci vysvětlováním, když se o tom s dětmi bavíte, tak jde o to, že i ti kteří jsou zadní útočníci mohou samozřejmě útočit a prokličkovat se třeba až k brance, pokud nevidí a neslyší nikoho, komu by přihráli. Stejně tak ti přední útočníci se mají vracet zpátky a bránit. Pozice předního a zadního se tedy liší hlavně v tom, jaké zaujímají postavení, když se nějak rozehrává, ať již od naší, nebo od soupeřovy branky. Podobně jako to bylo vidět u Slavie, (a podobně jako u Sparty se počtu utkání a to i se staršími kluky zatím přibližovat nechceme) ale cílem není, aby hned odevzdávali míč a hráli na dva doteky, ale aby se stále pouštěli hodně do kliček, protože přejít přes hráče jeden na jednoho, to je ten nejdůležitější základ, kombinaci se naučí později, ale teď je už začneme výrazněji učit to vnímání prostoru a výhody přihrávky někomu, kdo je volný. Pokud bychom to dělali příliš brzy, děti by si příliš brzy zvykly na to, že kličku dělat nemusí a dá se to vyřešit přihrávkou. Pak lze hrát a v podstatě ani nekličkovat a dětem se tohle schéma dlouhodobě zabudovává do hlavy, což je v tomto věku velká škoda.
Velké oddíly v pozdějších letech hledají hráče, kteří jsou výborní s míčem, nebojí se hrát jeden na jednoho a nehledají jen přihrávková řešení. Však také můžete vidět, že v těchto dovednostech se hráčům Sparty i Slavie ti lepší hráči jsou schopni vyrovnat a prohráváme díky těm přihrávkám a tvrdosti. To se postupně také změní.