FC Tempo Praha
Muži B: Třicítka se musí řádně oslavit
18.10.2012 21:08
Daniel Morávek
Utkání s Třeboradicemi probíhalo ve stínu kulatin kouče Václava Nechvíly.
Nejenom politika je o zákulisních hrách. Také ve fotbale, a to dokonce i amatérském, vítězí vždy jedinci, kteří umí tahat za ty správné provázky a kteří šikovně dokáží manipulovat. S Martinem Fetrem bychom o tom mohli napsat knihu. Nicméně na každého jednou dojde a zdá se, že naše moc i síla začíná klesat a žezla přebírají jiní. Oba nás již zbavili funkcí a Martina už ani nezvou na zápasy. Moji maličkost ještě ano, ale navzdory kvalitním výkonům a pravidelné účasti na trénincích sedávám spíše na lavičce. Že jde o pomstu a něčí tlak, je poměrně jisté. S Martinem jsme se shodli, že šedou eminencí se stává Tomáš Vitásek, a proto jsme se rozhodli oslabit jeho pozice. Nejjednodušší způsob, jak to udělat, je zničit jeho pozici vedoucího. Proto i za pomoci Dana Prokopa zásadně neposíláme referáty včas, nýbrž až po termínu. Hněv vedení týmu pak logicky směřuje na Tomáše, jelikož je za referáty odpovědný. Jak jednou prohlásil jeden nejmenovaný klasik, prostě házíme klacky pod nohy. Tímto jednoduchým a přitom geniálním postupem hodláme opět převzít otěže vedení my.
Po úvodní vysvětlivce zmíním i pár vět o zápase. Hodnocení nám tentokrát poskytl trenér Venca Nechvíla, který již týden slaví své třicátiny.
Třicet let, to je pěkná hranice, to se musí pořádně oslavit, honilo se mi v hlavě už od čtvrtka. Přeci jenom, kolikrát je člověku během života třicet? Dvakrát, či třikrát to ne, i jednou je dost. Dal jsem si proto prvního panáčka a šel na trénink Áčka. Pátek probíhal obdobně jako čtvrtek, jen bylo o den později a má velká oslava se blížila. V sobotu jsem si dal v 16 hodin první flašku zelené a zábava začala. V 18 hodin si dávám třetí flašku rumu a přichází první výpadek paměti. Ve 21 hodin začínám zpívat písničku o hráči Áčka, který odešel na hostovačku. Ve 22 hodin ji stále zpívám, ale nevím, co jsem dělal hodinu mezi tím. Ve 23 hodin přidávám další sloku, je stejná jako ta první, dávám šestou flašku Morgana a další výpadek. Ve 4 hodiny ráno dávám 5 tisíc korun na červenou, padá černá. V 5.30 dávám tři tisíce na černou, padá červená. V 7 hodin ráno si dávám posledního panáka a kafe, přichází další výpadek. V 15 hodin přicházejí na Tempo hráči Béčka, nevím co se děje, přichází další temno. V 16.31 se probouzím za stavu 2:0 pro Benfiku na lavičce v objetí Dana Prokopa. V 16.33 vidím snížení na 2:1 a v 16.45 vyrovnání na 2:2, přichází další výpadek. Zpátky do reality mě vrací píšťalka rozhodčího, v 17.12 jsem svědkem vedoucího gólu hostů. V 17.35 střídám, asi, nejsem si jist. V 17.45 slyším pišťalku a odcházím ze hřiště s vědomím, že jsme prohráli 2:3. Další výpadek. Je úterý 8 hodin ráno a já jdu práce. V poledne se dozvídám, že zápas skončil dokonce 2:4. Stydím se. Dávám si panáka zelené a přichází další výpadek...
