St.žáci A: Aritma vyhrála zaslouženě

24.10.2012 22:43   Dominik Kadlec  

Každej dneska čumí do počítače a nikdo se mnou nechce na kytičky...

Sraz v neděli v 10 hodin na Aritmě. Ač se tato věta jeví jako věta jednoduchá, v jádru podstaty je složitá. Složitá byla zejména pro Dobřanského, Chleboráda, Malinkoviče a Lisku, nakonec se jim však přes všechny útrapy, které cestování MHD skýtá (spící bezdomovci, posprejované sedačky, kašlající a chrchlající pasažéři, neotvírající se dveře, chybějící ohlášení stanic ve vícero jazycích, revizoři, atd.), jež prožívají denně tisíce pražských občanů, podařilo dorazit v 10:36. A jelikož dorazil i brankář Marinov, kterého ve čtvrtek srazilo auto (někdo říká, že on srazil auto a jeho dobrý fyzický stav tomu dává za pravdu), bylo nás připraveno tolik, abychom vypadali jako fotbalový tým a abychom vypadali jako profesionální tým, měli jsme i dva brankáře. Do branky se postavil poprvé v sezoně z Libuše vypujčený Honza Tesař.

V samotném zápase jsme soupeři konkurovali 15 minut, pak jsme se nechali zatlačit a dát si 4 branky, nutno říct, že Aritma zakončovala opravdu dobře, a tak je dala z 6 střel. My jsme nebyli schopni hrát na balonu, a tak jsme spoléhali na brejky, které jsme ale nedokázali vyřešit dobře. I vzhledem ke špatnému, někdy žádnému náběhu spoluhráčů, končily všechny naše přihrávky u nohou soupeře. K ohrožení branky se tak dostali jen Stankovič a Hoang, leč ani jeden z nich nezakončil golově.

Ve druhém poločase jsme vyslali na hrot Marinova, abychom získali trochu kvalitu v napadání, protože do té doby bylo naše napádání jen stínováním. Obraz hry tak vypadal následovně, Aritma po většinu času kombinovala na své půli a její pokusy dopředu často končily ofsajdem, nám se občas podařilo donutit soupeře ke ztrátě míče, avšak zase jsme nebyli schopni akci dořešit do konce. Snížení na 4:1 tak přišlo až v poslední minutě po rohovém kopu, kdy se trefil Hoang již potřetí v řadě.

Nutno objektivně říct, že Aritmě se vyplácí spolupráce s Duklou, její hráči byli kvalitní v práci s balonem a nebáli se podržet balon i v těžkých chvílích. Prostě byli lepší a poprávu nás přehráli. Škoda, že my máme neustále pocit, že když máme balon, tak je to špatně, protože ho hned ztratíme, a tak ho někteří ani nechtějí raději. Co se týče bojovnosti a nasazení, nelze klukům krom pár výjimek nic vytknout. Mrzet nás mohou spíše ztracené body na Střešovicích a s Podolím.

A nyní si představíme Martina Petřeka, který já sám o sobě tak velkou osobností, že zbytek týmu si představíme až příště. Martin je na hřišti taková rychlonožka, občas je tak rychlý, až to vypadá, že je pomalý, zkrátka nejsme schopni jeho rychlost pojmout v našem časoprostoru, a proto si myslíme, že není tak rychlý. V šatně se projevuje jako muž se silným slovem a pokud zrovna nevypráví znělku z Pána prstenů, kterou umí opravdu do poslední samohlásky, věnuje se svojí funkci pokladníka, kterou jsme mu svěřili pro jeho přesnost a pečlivost. Navíc si můžeme být jisti, že pokud mu bude sloužit zdraví, nevynechá jediný trénink. Kdo by si myslel, že Martina najde ve volném čase u PC, neměl by tak uplně pravdu, Martin tam sice občas bývá, ale mnohem raději tráví volný čas v přírodě, kde se jen tak prostě věnuje sledování poletujících ptáčků a včeliček, kvetoucím kytičkám a zapadajícímu slunci. Jak rád s povzdechem dodává: "Každej dneska čumí do počítače a nikdo se mnou nechce na kytičky."

Zápasy: