Ml.dorost: Nejhorší výkon jara

12.4.2013 13:59   Moris Hyršl  

Tempo prohrálo 1:4 na Braníku.

K třetímu zápasu jsme nastoupili na umělou trávu v Braníku. Konečně jsme dostali naše normální, tempácké, žluto-červené dresy. Poté jsme šli na kvalitní rozcvičku a zase zpět do kabin. Zde nám trenéři dali opravdu dlouhou a určitě únavnou promluvu do duše, kterou jsme si ale k srdci moc nevzali.

Už při nástupu jsme si jak my, tak soupeř, jaksi povšimli, že rozhodčí byl trošku staromódní a asi ve dvacáté minutě mu došlo, že můžem střídat hokejově. Na začátku jsme začali nervózně a moc se nám nedařilo. Zde jsme si trochu paradoxně vytvořili naši největší neproměněnou šanci, když Fanda vybojoval míč a Matěj šel sám z úhlu na brankáře. Bohužel si moc dobře neporadil, šel do kličky na svou slabší nohu, a vytlačil se tak moc do strany, že by to levačkou trefil jen Heřmi. Za toto nás soupeř potrestal. Bleskurychlý útočník utekl všem a naservíroval spoluhráči gól jak na stříbrném podnosu. Zase jsme tedy na začátku zápasu dostali branku.

Snažili jsme se dostat do zápasu a po zaspání soupeřovy obrany se Ondra řítil sám na brankáře a vyřešil situaci opravdu brilantně tvrdou střelou k tyči. Díky tomuto zásahu se naše hra trochu zvedla a stali jsme se soupeři vyrovnanými. Naneštěstí jsme si nedokázali vytvořit žádnou větší šanci, a tak soupeř podruhé udeřil, skoro identickou akcí, z jaké padla i první branka. Následoval zbytek poločasu celkem nezáživného fotbalu, který se pro nás nejspíš stal zlomový. Z poslední šance půle jsme bohužel inkasovali neskutečně zbytečný gól ze standardky. Tři hráči obsadili dva soupeře, přesto si jeden z nich mohl zpracovat míč a z metru prostřelil Oplika.

Do kabin jsme šli se sklíčenou hlavou po velice špatném výkonu. Jediný Ondra měl své svědomí čisté. V šatně jsme si řekli, že Braník není tak silný, jak býval, a že se ještě popereme o body. Na začátku druhého poločasu začalo dokonce sněžit.

Nastoupili jsme s představou útočného fotbalu. Tato představa ovšem vzala zasvé kvůli našim nepřesnostem a nechuti hrát. Soupeř trávil většinu času na naší polovině, s míčem na kopačkách. My hrozili prakticky jen ze strašně pomalých protiútoků. Zde se musím přiznat, že má paměť neslouží tak, jak by měla, a zaboha si nemohu vzpomenout, jak padla čtvrtá branka Braníka. Poté už byl zápas naplněn nepřesností. Žádné další branky již nepadly a my opaření, nejen prohrou, ale i naší špatnou hrou, jsme se vytráceli ze hřiště.

Tento zápas byl z naší strany odfláknut a naprosto strašný. Sice jsme konečně dali na jaře góla, ale stejně to k bodům nevedlo. Každý se nad sebou musí zamyslet, proč fotbal hraje. Byla na nás vidět nechuť hrát a to mě mrzí víc než výsledek. Zde tedy je poslední výzva a to, ať přijdou všichni rodiče, prarodiče, tety, strejdové a sexy sestřenice. A třeba zkuste vymyslet i nějaké choreo, nebo něco. Vždiť zápas na Lokádě bude dost možná klíčovým v této sezóně.

Zápasy: