Stalo se již tradicí, že pokud jedeme odehrát mistrák na Julisku, tak zásadně za větru, dešti a v maximálně 10 °C. Ani letošní rok nebyl výjimkou, navíc jsme po příjezdu zjistili, že bufet (kde jsme se alespoň my rodiče mohli ohřát) je zrušen a jediný automat na teplé nápoje není zapojen...
Kluci nastoupili ve stejné sestavě, která se osvědčila proti Spartě, tento tah se však vyplatil jen na 50%. Jedna parta (Vokoun, Uli, Kosáci, Blondýna, Hans, Honzík, Sníh) pokračovala ve výborném výkonu z předchozího zápasu a nelze jinak než všechny pochválit. Kluci předvedli týmovou hru, dokázali, že to, co se v tréninku naučí, dokážou předvést i na hřišti. Byla vidět bojovnost, nasazení a odměnou byl celkový výsledek 7:7 (1:3, 2:2, 2:1, 2:1), na kterém se bodově podíleli všichni.
Druhému týmu (Ondra, Cnap, Hody, Diego, Séba, Sobota, Laco) se nedařilo téměř nic. První část kluci prohráli gólem v poslední minutě 2:3, v dalších částech se již gólově neprosadili a shodně je prohráli 0:1 (celkově 2:6). Když se týmu nedaří, je třeba ukázat duši bojovníka a s nepřízní se poprat. To ale tahle parta neukázala, většina kluků po prvním nezdaru (klička, střela, prohraný souboj….) rezignovala, jako by se jim ani hrát nechtělo a myšlenkami byli bůhvíkde. Nejvíce mrzí to, že kluci na tréninku hrají jako o život, trumfují se ve fotbalových parádičkách, ale při zápase není vidět ani jiskřička snahy a chuti do hry…Dukla – Tempo 13:9.