Tak po čase zase nějaká souhrnná zprávička. Hrdlořezy jsem nějak zvládli, tuším, že jsme vyhráli na góly, ale ten zápas už nějak nemám v hlavě. Se Slavií naopak, ale co bych k tomu utkání chtěl říci je, že nás malí Slávisti předčili především v bojovnosti a rychlosti pohybu. Neřekl bych tentokrát, že kluci měli nějaký respekt ze jména Slavie, ale zkrátka jsme v osobních soubojích byli méně důrazní. Někdy to bylo i tak, že malý Slávista hrnul míč před sebou i s našimi obránci, ani se nepokoušel o kličku a kopal a kapal až to dokopal před naší branku. Nechci tím tvrdit, že bychom toto děti chtěli učit, ale o tom zapálení a bojovnosti budeme s dětmi mluvit častěji a vy rodičové můžete také přikapávat do ohně.
Na turnaji ve Štěrboholích už to bylo trošku v lepším světle, ale ne u všech dětí. V červené skupině to bylo více hráčů, což neznamená, že by to bylo u všech akorát. Bylo tam však vidět i spousta hezkých kombinačních akcí, takže Temposauři nasázeli nejvíce gólů ze všech týmů. Ve žluté skupině, kde jsme měli dva týmy, to bylo se zápalem trošku horší, ale bylo i způsobené tím, že Dukla nějak nepochopila rozdělení a týmy spíše otočila.