Až napotřetí se nám podařilo sehrát mistrák s týmem ČAFC. Ač jsme měli být tentokráte hostiteli my, díky vytrvalým dešťům jsme hráli nakonec na hřišti soupeře na UMT. Povodně hřiště neohrozily a tak jediné, co teklo, byly trenérovy nervy. V zápase bylo snad všechno špatně a toho, co by stálo za pochvalu, bylo jako šafránu. Kluci se na hřišti ploužili, jako by se jim ani hrát nechtělo, někteří vypadali, jako by se probudili pět minut před začátkem zápasu. Ale abych nebyla nespravedlivá - ke konci zápasu se hra trochu vylepšila, zadařilo se i gólově, a tak jsme utrpěli vítězství 17:6. Tentokrát zkrátka chybělo to srdíčko, kluci zřejmě spoléhali na to, že se soupeř porazí sám...