V neděli to vypuklo. Fotbalové sezóna 2013/14 začala také tempácké Benfice. Zřejmě každý, kdo se ve fotbale alespoň trochu orientuje, byl zvědavý, jak se podaří Tempu vstup do sezóny. Benfika měla totiž fámózní výsledky v přípravě, kdy ani jeden zápas neprohrála a dokonce nedostal ani gól. V létě byl navíc na přestupovém trhu aktivní sportovní manažer klubu Libor Koubek a diváci se mohli těšit na řadu posil zvučných jmen. Kromě posil se též víceméně podařilo i udržet kádr z úspěšné loňské sezóny. Zřejmě největší otazník visel nad Tomášem Vitáskem, o kterého se zajímaly přední české kluby. Hovořilo se především o Kolodějích, Točné a TJ Spoje Praha. Nakonec však z dohody sešlo a mladý útočník zůstal na Tempu i pro letošní sezónu.
Přejděme ale k zápasu. Navzdory nepříznivému počasí dorazila na Tempo poměrně početná návštěva a počítadlo diváků se zastavilo na číslici 15. Po odečtení pořadatelů a zaměstnanců místní hospody sice počet návštěvníků klesl na jednociferné číslo, ale i tak šlo o solidní divácký zájem. Soupeřem Benfice byl Union Žižkov, který se v B-třídě zachraňoval v minulé sezóně na poslední chvíli. O žádném podcenění však nemohl být řeč, jelikož nás Žižkov v prakticky stejné sestavě loni porazil.
Zápas začal z tempácké strany opatrně a s rozvahou (rozuměj tomu tak, že si Benfika nebyla schopná dvakrát za sebou nahrát a přes půlku se dostala jen při výkopech). V 14. minutě tak přišel trest, kdy se po dobře zahrané standardce prosadil kapitán hostů a Žižkov šel do vedení. Naštěstí pro Tempo se z gólu neradoval dlouho. O několik minut později totiž hosté ve vápně hloupě faulovali a nařízený pokutový kop proměnil Ondra Stejskal. Za dalších šest minut šlo Tempo do konce do vedení, kdy po pěkné kombinaci, která začala na vlastní půlce, zakončoval do prázdné brány navrátilec Tomáš Kounovský. Tempo převzala ostruhy hry a vytvářelo si další šance, žel bez gólového efektu. Dvakrát selhal tváří tvář brankáři Petr Dedek a Tomáš Kounovský. Gólem neskončila ani hlavička Jirky Nechvíly. U Best one však důvodem bylo především to, že hlavičkoval do hlavy protihráče a nikoli do míče. Následoval tradiční Jirkův otřes mozku, ztráta rozlišovací schopnosti barev a pokles IQ hodnot. Naštěstí ani jeden z těchto handicapů Jirku nerozhodil a naopak mu usnadnil rozhodování při přihrávkách, kdy si mohl vybírat, místo z 10, z 22 hráčů. Půle každopádně skončila vedením 2:1.
Začátek druhé půle příliš vzruchu nepřinesl, o to více to však vynahradila druhá polovina poločasu. V domácí bráně se několikrát vyznamenal Honza Kuchař a především robinsonáda (nemá nic společného s Robinsonem Crusoe), kdy konečky prstů vytlačil míč na roh, stála za to. Z tempácké strany pak pokračoval festival neproměněných šancí, kterému tentokrát vévodili bratři Hurkové. Paradoxně to však bylo právě bratrské duo J+J, které zápas definitivně rozhodlo. Po autovém vhazování hostů putoval míč po ose Morávek (musel jsem se zmínit), Kuba Hurka a zakončující Pepa Hurka až do brány hostů. Do konce zbývalo deset minut a Union Žižkov se už k žádné šanci nedopracoval. Vstup do sezóny se tak Benfice povedl, kdy zaslouženě vyhrála 3:1.