Po neúspěších v minulých týdnech jsme se dávali celý týden dohromady a prověrkou, jak se nám to povedlo, byl zápas s Braníkem, který podle mě patří spolu se Střešovicemi k nejlepším v soutěži. S výkonem jako proti Měcholupům bychom v tomto zápase usilovali o zápis do knihy rekordních porážek.
Od první minuty bylo jasné, že tentokrát takovou ostudu nepřipustíme a hluboko v srdci jsme snad i věřili, že bychom mohli dnes alespoň bod urvat. S minulými výkony neměl tento co do činění a posíleni o Štěpánka, Veselého a Barocha jsme drželi se soupeřem krok. Soupeře snažícího se o kombinaci jsme v první půli dobře presovali a nutili ke ztrátám míčů, scházelo nám však trochu více sebevědomí a přesnosti na útočné polovině k tomu, abychom si vytvořili více šancí. Braník tak byl v první půle střelecky aktivnější, jeho dvě největší šance zůstaly nevyužity, a tak je škoda, že jsme pak školácky propadli v obranné hře 1:1 a šikovný hráč na levé straně Braníka toho využil a po pěkném průniku překonal chytrou střelou Marinova. Naši největší šanci neproměnil těsně před půlí Haluska, a do šaten jsme tak šli s přijatelnou jednobrankovou ztrátou.
Ve druhé půli jsme chtěli zápas zvrátit na svoji stranu a nechybělo k tomu příliš. Za stavu 0:1 šel z pravé strany na branku Čech, bohužel si dal míč daleko od nohy, a pak už jen nastřelil brankáře. Od té doby se Braník herně zvedl a dobrými akcemi na jeden dotek nás přehrával a tvořil si brankové možnosti. Ke gólu jsme mu museli ale pomoci my individuálními chybami, kdy jsme mu založili akci špatnou rozehrávkou a nebo dvakrát ve vápně minuli míč. Přesto jsme se snažili stále vstřelit branku a za tuto snahu přišla odměna v podobě nevydařeného Kalinova centru, jenž zaletěl do branky. Nakonec jsme prohráli 1:5, ale ze hřiště jsme šli se vztyčenou hlavou, protože jsme sehráli s dobrým soupeřem dobrý zápas a pokud bychom takhle hráli vždy, tak bychom už měli na svém kontě minimálně tři body z minulého zápasu.