Za příjemného sobotního odpoledne jsme na Tempu přivítali tým z Mostu. Už od začátku bylo zřejmé, že zápas bude vyrovnaný, přestože soupeř působil o něco fotbalovějším dojmem. Spíše než zápas mladších žáků mi to přišlo jako zápas v dospělém fotbale, jednak z toho pohledu, že pokyny jako "zastav ho" či "přeruš to" prostě do dětského fotbalu nepatří, ale to ať si šáhne každý do svědomí sám a druhou nezodpovězenou otázkou pro mě zůstává pokyn "naper to tam a protlač to", když hosté kopali roh. Nicméně tento "signál" měli hosté bravurně zvládnutý a inkasovali jsme z něj tři branky, což bylo převážně způsobeno naším nedůrazem ve vlastním vápně.
Dostanu se nyní ke třetímu bodu, který mě poněkud znepokojil. Dopředu upozorňuji, že to nedělám rád a nestěžuji si kvůli tomu, že by ten výsledek mohl být jiný, protože pořád není u dětí tohoto věku výsledek to nejdůležitější. Každopádně nemůžu nechat bez povšimnutí komické vystoupení obou sudích z Kladna, protože takový paskvil, jaký z toho udělali, bych přirovnal k vystoupení rozhodčího v seriálu Okresní přebor. Nicméně k čemu jsem se tímto chtěl dostat, je fakt, že mně to může být jedno, mně nikdo nic vysvětlovat nemusí, ale přál bych si, aby to pan rozhodčí přišel příště vysvětlit těmhle dvanáctiletým klukům, kteří měli v šatně slzy v očích a ptali se mě, proč pan rozhodčí udělal tohle a tohle.
Co se týče výkonu mých hráčů, tak jsem byl oproti zápasu v Ústí velice spokojený, snažili jsme se kombinovat i za cenu toho, že ztratíme míč. Tlačili jsme se do koncovky a nakonec jsme se vyrovnali i s důrazem soupeře. Hřiště, které jsem měl na starosti já, vyhrálo o jednu branku (5:4), když se o góly postaral čtyřikrát Adam a jednou Pepa. Na druhém hřišti byl průběh zápasu velice podobný, tam zápas skončil 2:5, když se o branky postarali Honza Brom a Sváťa. Konečný výsledek z obou hřišť vyzněl tedy lépe pro hosty v poměru 7:9. Chlapci zaslouží pochvalu, teď bude velice důležité, abychom na tento výkon navázali v zápase s Duklou Praha a po dvou porážkách si zase trochu zvedli sebevědomí. Na závěr bych chtěl poděkovat Vencovi, Mírovi a Tondovi z r.2002, kteří nám šli pomoci a vedli si opět velice dobře.