Na domácím hřišti jsme přivítali nejvzdálenějšího soupeře s nadějí získání konečně tří bodů, které jsme si od tohoto zápasu velmi slibovali. Bohužel se nejednalo o tak slabého soupeře, jak si asi naši chlapci slibovali. Nebyli až tak dobří v kombinacích, ale jediné co vím: měli chuť, bojovnost a snahu. To je to, co naši borci hodně postrádají.
První poločas jsme prohráli díky gólu ze 31.min. zápasu. Naše hra ale odpověď nenašla a trápení pokračovalo i v dalších minutách. Nebyli jsme schopni dát gól a o hře se ani bavit nebudu, prostě ostuda. Ať se snažíte sebelépe a kluky motivujete a hecujete, pořád je to málo na boj s pubertou.
Do druhé půle jsme nastoupili s chutí něco se zápasem udělat a otočit to na svojí stranu. Pár šancí jsme měli, ale smůla se nám lepila v koncovce na paty a opět kdo na naši nemohoucnost reagoval, byl soupeř. V 55min. udeřil a zvýšil skóre na 0:2. Pro nás to byla studená sprcha, která přišla z čistého nebe. Bohužel tato sprcha ne a ne přestat téct a v 62.min. přidala na skóre soupeři ještě jeden gól. Bohužel tento gól byl vlastní, ale to už jen završilo naši nemohoucnost. My jsme se dostali ke slovu o dvě minuty později, kdy z penalty v 64.min. snížil na 1:3 Vlasta Horák. Vzápětí jsme v 65.min. dostali opět branku po naší nedůrazné hře a malém zápalu pro hru. Těsně před koncem v 69.min. jsme dokázali ještě upravit skóre díky Tomáši Pavlíčkovi na konečných 2:4.
Nevím, co se odehrává v hlavách našich kluků, ale s tímto přístupem nemají ani na 1.třídu. Co se odehrávalo po zápase v naší domácí šatně, jsem ještě nezažil. Obrovský smích a zábava jako po vyhraném zápase. Nevím, ale někde je chyba a v nás trenérech, si myslím, že určitě ne. Chlapci, jestli čtete tento článek, tak už si doopravdy sáhněte do svědomí a začněte makat na 100% procent a dokažte nám všem, kdo chodí na tuto hru a fandí vám, že na to máte a chcete něco dokázat. Máte na to...