Někdy hrajete dobře a prohrajete. Někdy hrajete špatně a vyhrajete. A někdy hrajete špatně a prohrajete. A posledně jmenovaná možnost se stala na Újezdě. V domácím kádru se objevil reprezentační trenér Michal Bílek, což se ukázalo jako klíčový faktor. Ne snad, že by podal nějak hvězdný výkon (přestože “v noze” to stále má), ale proto, že jeho přítomnost psychicky rozložila náš kádr.
Jako první neunesl tíhu okamžiku Jirka Nechvíla, který se rozhodl do zápasu těsně před odpískáním nenastoupit. Zamkl se na záchodě a marně jsme ho přemlouvali, aby vylezl. Přítomnost kouče národního týmu však překvapivě rozhodila i zkušené borce Petra Dedka a Jirku Valáška, kteří se po vzoru soutěže Česko má talent snažili přesvědčit Bílka, aby je nominoval na včerejší zápas s Dánskem. Žel číslo, kdy Jirka Valášek imitoval Luďka Sobotu a Petr Dedek k tomu tančil tango, příliš pozitivních ohlasů nevzbudilo a kluci se do nároďáku nedostali.
Chytře na tu zkusil jít Tomáš Vitásek, který se snažil Michalu Bílkovi namluvit, že je Tomáš Skuhravý, který se vrátil díky stroji času do let, kdy zářil na scéně světové kopané. Jako důkaz však pouze předkládal svoji dlouho hřívu a Bílek tak tuto lež (i kvůli tomu, že s “Bomberem” dlouho hrával) prohlédl.
Od lesa na to šel Dan Prokop, který při rozcvičení běhal neustála kolem Michala Bílka a snažil se dělat nožičky. Vzhledem k tomu, že jich zvládl dvacet (celkem), jeho šance se rozplynuly rychleji, než slzný plyn použitý proti fanouškům Baníku Ostrava.
Poslední naším želízkem v ohni se tak stal Oggy. Už už to vypadalo, že Oggy se do repre dostane, avšak na poslední chvílí žárlivý Jirka Nechvíla prozradil, že Oggy není Čech, nýbrž Srb. Deset minut se sice ještě řešila alternativa, že by si rychle vzal nějakou Češku, ale vzhledem k žádosti Oggyho, aby svatba proběhla v pravoslavném kostele, z nápadu nakonec sešlo. Do nároďáku se tak nikdo z Tempa bohužel nedostal.
Samotný zápas pak ukázal proč. Brzy jsme se sice ujali vedení, kdy krásnou přihrávku Martina Vrzala zužitkoval Petr Dedek, ale to bylo z naší strany vše. Domácí brzy vyrovnali a po zaváhání obrany otočili výsledek. Benfika si nebyla schopná nahrát míč a přestože domácí žádný extrafotbal nepředváděli, na naši slabou hru to bohatě stačilo. Ani druhá půle nepřinesla žádnou změnu v herním projevu a Újezd přidal na 3:1. Tempu se pak podařilo korigovat, ale na zvrat nemělo, jelikož i dva góly vzhledem k předváděné hře byly malým zázrakem. Domácí pak pět minut před koncem definitivně rozhodli o své zasloužené výhře.
Navzdory nepovedenému poslednímu zápasu skončila Benfika po podzimu na pěkném devátém místě a ziskem 20 bodů, což se dá považovat za úspěch.