9.5.2016 22:14   Jaroslav Teplan  

Ve středu nás čekal těžký zápas na Spartě, na který se s klukama vždy těšíme, protože hrát proti takovým soupeřům je pro nás pořádná porce zkušeností, zážitků a další motivace zkusit překonávat sami sebe a kluky, proti kterým hrajeme.

Na jednom hřišti jsme předvedli v prvním poločase vyrovnaný zápas, kdy jsme se dostali do vedení po nepřesně zakončeném nájezdu Martina Vitíka a dorážce Lukáše Jiráka. Sparta si vytvořila několik slibných šancí, z nichž se podařilo jednu proměnit až ve 29. minutě zápasu, což byla škoda inkasovat těsně před poločasem. Ve druhém poločase klukům postupně síly docházely, ale srdnatě se soupeřem bojovali. Škoda dvou gólů inkasovaných v samotném závěru utkání.

Druhé hřiště si dnes bohužel vypilo kalich až do dna. Někteří kluci se více schovávali, než aby chtěli hrát. Řada individuálních chyb kluky dostávala do kolen a Sparta řadu šancí bez milosti trestala. Na druhou stranu klukům se podařilo z minima šancí vstřelit dva góly, tudíž jsme zde měli dobrou procentuální úspěšnost v zakončení.

Musím říci, že v dnešním utkání mě někteří kluci mile překvapili, hráli srdnatě, bojovali, dokázali být důrazní a uměli se rvát o každý míč. Na druhou stranu se na hřišti objevili i tací, kteří si asi řekli, když přišli domů ze zápasu, že v něm mohli udělat víc jak pro sebe, tak i pro tým. Pevně věřím, že tahle odvaha, bojovnost a možnost dokázat všem okolo, že jsem výborný hráč, nebude jen v zápase se Spartou, ale i v utkáních s mnohem vyrovnanějšími soupeři.