FC Tempo Praha

Rozhovor týdne: Jiří Dědič

19.5.2016 20:24   Dominik Kadlec  

Nový trenér tempáckého výběru U17 má zkušenosti i s ženským fotbalem.

Ahoj Jirko, na jaře máte s mladším dorostem bilanci 3-1-2 a porazili jste v derby i blízký Braník, jak hodnotíš vstup do jarní sezóny?
Ano, bilance je skvělá. Daří se nám a já věřím, že se nám bude dařit i nadále v dalších utkáních. Je pravdou, že jsme hned v úvodu jarní části sezóny porazili Braník, což zvedlo morálku a odhodlání celého týmu. Všichni si teď více věříme.

Výsledkově se vám tedy daří, což do mladšího dorostu už jistě patří, ale není to jen o nich, jak jsi spokojen s vaší hrou?
Naše hra je skvělá v útočné fázi. Hráči jsou kreativní a draví. Horší je to s přechodovou a obrannou fází hry. Ale od toho jsme tady my trenéři, abychom odstranili chyby a zlepšili silné stránky.

Jaké máte cíle do zbytku sezóny?
Cíle jsou jednoduché. Chci plně porozumět svému týmu a budu se snažit o maximální rozvoj svých hráčů. Body v tabulce jsou druhořadé, ale jdou ruku v ruce s rostoucí kvalitou hráčů, jak je již vidět na jaře.

Jak ses k týmu dostal?
V zimní přestávce jsem nemohl sehnat angažmá. Pár nabídek mi uteklo před nosem. A tak jsem neváhal oslovit i FAČR, kde Tonda Plachý předal můj kontakt a zájem zde na Tempu.

Jaká je tvá trenérská historie?
Začal jsem jako mladý 21letý trenér ve druhé ženské lize, pokračoval jsem pak u mladších žákyň na Spartě, kde jsem s týmem získal dva tituly. Poté jsem měl možnost získávat zkušenosti s ligovými žáky na Meteoru Praha VIII, odkud jsem se znovu vracel k ženám. Z druhé ligy jsme postoupily do první a já na jaře utekl do Brna. Tam už byla má poslední štace před Tempem u týmu FC Sparta Brno.

Proč jsi skončil v Brně?
Brno mi i po 16 měsících života přišlo cizí. Pokus o změnu života mi tam nevyšel a navíc jsem se cítil ve Spartě Brno nedoceněný. Podmínky pro trénování tam nebyly kvalitní. Proto jsem se rozhodl vrátit do Prahy a pokračovat v kariéře zde.

Můžeš nám srovnat Brno a Tempo?
Brno, to se rovná chlapi! Vše se točí okolo mužů. Minimální návaznost v mládeži, žádná komunikace mezi trenéry a vedením. Zázemí je také o mnoho horší než na Tempu. Na Tempu se cítím v amatérském fotbalu jako profesionál a nutí mě to plnit svoji roli trenéra zodpovědně a svědomitě. Mám zde motivaci. Ve Spartě Brno byly jen dobré zkušenosti ze staršího ligového dorostu.

 
Jiří Dědič Jiří Dědič
Hrával jsi také fotbal, pokud ano, tak za jaké týmy a na jaké úrovni?
S fotbalem jsem začal jako většina fotbalistů v 6 letech. Konkrétně v Mostě. Ale bohužel má povaha prosadit se v týmovém sportu mě od fotbalu odtrhla k individuálním sportům. V 19 letech jsem se vrátil opět k fotbalu v týmu Lochkov v pražské B třídě a následně A třídě. Ale po několikanásobných operacích kolen jsem svoji kariéru sportovce ukončil, a dal se tak na mnohem bohatší kariéru trenéra.

Jak to vypadá s tvým působením v tempáckém B týmu, o kterém se mluvilo?
"Ano" (úsměv). Mluvilo se o tom, ale k časové náročnosti mladšího dorostu nechci přidávat další aktivity. Navíc nechci o náš čas připravit přítelkyni, která už tak to má se mnou složité. Takže spíše ne než ano. "Jsem trenér!" (znovu úsměv).

Jak spolupracujete s asistentem Pavlem Freiem?
Pavel je otevřený všemu ohledně našeho týmu a nebrání se novým poznatkům i názorům. Ale bohužel pro mě je to stále hráč A týmu, a tak musím brát ohledy na jeho absenci u nás. Ale je to dobrý asistent, dost si rozumíme.

Máš něco souvisejícího s trenérským řemeslem, čím se řídíš, co prosazuješ, nějakou filozofii, myšlenku? Pokud ano, tak co to je?
Myšlenek mam spousty (zamyšlený pohled s úsměvem). Důležitá je pro mě důvěra. Chci, aby mi hráči důvěřovali. Pamatuji si, jak jsem v 17 letech dělal trenéra karate. Můj vlastní trenér mě tehdy učil, že není rozhodující kvalita, ale podporovat u sportovců chuť a motivaci a s takovými hlavně pracovat. Tak se toho držím a nezapomínám na svoji první radu v roli trenéra.

A co nějaké oblíbené cvičení, máš?
Oblíbená cvičení mám spíše posilovací na zpevnění těla, kvůli prevenci zranění. Ale rád se zaměřuji na průnikové přihrávky, taková cvičení hodně uznávám.

Máš nějaký trenérský nedostatek, který si uvědomuješ a pracuješ na jeho odstranění?
Nejsem motivátor, jak se říká hecíř. Ale čím více kluky poznávám, tím více vím, jak je motivovat.

Jaký je tvůj trenérský sen?
Rád bych zkusil profesionální fotbal. Zjistit, zda na to mám kvalitu a zda bych to zvládl i psychicky.

Trenéřina je časově velmi náročná. Co děláš, když netrénuješ?
Když netrénuji, tak se připravuji na trénink či zápas. Ale volný čas se snažím věnovat přítelkyni.


Osoby:

Jiří Dědič

Tagy:

    Rozhovor týdne