28.2.2017 12:33   Petr Havlíček  

V neděli jsme si proti Žižkovu vyzkoušeli velké hřiště. V přechodu z malých forem nespěcháme a spěchat nebudeme, i když kvůli tomu asi na začátku příští sezony budeme zaostávat a možná i zbytečně prohrávat. Ale v dlouhodobém horizontu, kterým se v naší práci řídíme, nám ještě dovednosti a principy hry pod tlakem na malém prostoru pomůžou více, než kdybychom se už teď zaměřili na velký fotbal, který budou kluci koneckonců hrát od léta celý život.

Pochopitelně nám tedy nešly věci jako spolupráce obranné čtveřice, šířka hřiště, správný výběr místa a přenesení hry, se kterým se trápíme i na malém hřišti. Na druhou stranu se kluci snažili být konstruktivní a hlavně v první půli si vytvořili slibné šance a situace. Bohužel naše oba góly si dal soupeř v podstatě sám.

Výsledek vypadá možná děsivě, ale hodně se o něj zasloužil aktuálně fyzicky vyspělý hráč Žižkova, proti kterému zkrátka rychlostně - zvlášť při vysoko postavené obraně - někteří nemohou stačit nebo někdy si jen myslí, že nemohou stačit. Někteří postupně přitlačili a zjistili, že to šlo. Hodně gólů napadalo ke konci zápasu, kdy jsme se nemohli vymanit z vlastní poloviny.

Trápily nás hrubé individuální chyby, které nesouvisejí s velikostí hřiště, ani systémem hry. Zkrátka je to vždy o tom, dělat vše poctivě, správně míč převzít, rozhodnout se v klidu a míč tvrdě přihrát (v zápase jsme často jen tak posouvali balón). To nás vrací k malému hřišti, kde ještě musíme tyto věci dokonaleji vypilovat.

Děkujeme soupeři za příjemné utkání a rodičům za podporu!