12.4.2017 20:21   Libor Koller  

Utkání s Táborskem se v první třetině z naší strany neslo v duchu probouzení se a seznamováním s přírodní trávou. Prudkost přihrávek a pohyb na ní nám dělaly problémy. K tomu důrazný a rvavý soupeř v osobních soubojích. Naše hra byla bez kontaktů, (ne)odebírání míče soupeři "šťouchanci" na dlouhou nohu a koukáním jeden na druhého, co udělá. Pro domácí tak třetina vyzněla jen herně a to jen díky Honzovi, který měl v bráně pěkné zákroky.

Druhá už byla o poznání lepší. Začali jsme hrát rychleji a hlavně v pohybu. Náběhy za obranu byly častější, jen škoda, že jsme nešli důrazněji do zakončení. Střely na branku přibývaly, ale byly slabé nebo z větší dálky do středu brány, se kterými si brankař poradil. Průnikové přihrávky se nám nedařilo dát dříve. Včasné řešení = plno samostatných nájezdů na branku. Náběhů bylo dost a jen hráč s míčem musí vycítit, kdy a kam přihrávku načasuje.

V této části utkání už jsme byli herně lepší, jen výsledkově jsme byli o jeden gól nahoře. Jak jsme se soupeři vzdálili o dva, tak přišla hloupá přihrávka-rozehrávka dozadu = nepozornost a Táborsko nás za to potrestalo. Takže, herně lepší, ale domácí jsme stále nechávali "žít" na výsledkový úspěch.

V poslední třetině jsme ještě přidali v četnosti střelby a hlavně "chtít" dát gól. Soupeři jsme odskočili o tři branky a najednou bylo vidět, jak si kluci věří. Ve hře bylo plno narážeček, náběhů, průniků a kombinačních akcí, ale skóre nenarůstalo jen díky nepřesné a unáhlené střelbě.

Oba brankáři měli pěkné zákroky, byli pozorní a včasným vyběhnutím přerušovali soupeři rychlý protiútok. Jen na rozehrávky si budou muset dávat pozor, aby nebyly ukvapené. Bylo vidět, že si konec utkání užívají i tím krásným Ričiho dloubákem alá Poborák.

Vítěznou radost si kluci zasloužili. Jde jen o to, aby další utkání bylo bez toho rozkoukávání na začátku, protože tvrdě budou do nás hrát všichni.