18.1.2018 9:44   Petr Havlíček  

V prvním díle rozhovoru jsme se hodně bavili o koncepci klubu, pojďme se na to teď podívat ještě hlouběji, ať naši hráči i rodiče vědí, co je vlastně cílem v tom kterém věku. Začnu ale těžkou otázkou. Jakého hráče vlastně chceme vychovat?
Cílem je jednoznačně posouvat individuální hranice hráče – mentální, dovednostní, taktické i kondiční. Hráč, kterého chceme vychovat, by měl být komplexní ve výše jmenovaných aspektech. Měl by milovat fotbal a mít vztah ke klubu, abychom ho třeba v pozdějších letech mohli zapracovat jako trenéra dětí.

Na tuto otázka nejde dát jednoznačnou odpověď, neboť nejlepší hráče chceme posouvat do top týmů a z dalších chceme vychovávat hráče pro náš A tým, popřípadě do vyšší soutěže. Určitě ale v našem klubu nikdy nikdo nebude bránit dětem v odchodu do lepších klubů. Chceme být svobodný klub pro všechny hráče a chceme věřit, že všechno, co pro ně děláme, je s nejlepším vědomím. Vždyť můžeme být pak všichni hrdí na to, když se nám povede vychovat hráče do reprezentace nebo do top klubů. A pevně věřím, že i kluci, kteří budou zůstávat, budou mít kvalitu na to, aby kopali druhou nejvyšší dorosteneckou soutěž a poté byli kvalitně zapracováni do dospělých kategorií.

Jenom bych se chtěl zmínit o upřímnosti a důvěře mezi trenéry a rodiči. Když by přišla nějaká nabídka, ať rodiče přijdou za trenérem a pobaví se o ní. Trenér jim dá svůj pohled. Nechceme, aby odchody byly uspěchané a dítě se jednou k nám vracelo zklamané, popřípadě později končilo s fotbalem kvůli neuspokojeným ambicím. Proto je tady postupné zapracovávání a zkoušení kluků v partnerském klubu Spartě, která nám řekne svůj pohled na každého hráče. Odchod nemá být pouze na základě "na shledanou, jdu to zkusit, protože taková nabídka už nemusí přijít". Ba naopak, jestli má dítě opravdový potenciál, nabídky přicházejí opakovaně.

Můj názor je takový, že se chceme potkávat s těmi nejlepšími týmy a konfrontovat naše děti s jejich dětmi. Samozřejmě je pak důležité hledat méně náročnější zápasy, aby si kluci zase vyzkoušeli herní dovednosti učené v tréninku. Vždycky je jednodušší domluvit si přátelské utkání s menším klubem než větším, neboť větší kluby jezdí po turnajích a vyhledávají těžší zápasy. Zároveň kluci v pozdějších letech nemívají v utkáních strach z klubů jako Sparta nebo Slavia, neboť se s nimi utkávají po celou dobu v přípravkách. Takže takový mix těžkých a lehčích zápasů je důležitý pro komplexní rozvoj dětí.

Chtěl bych hledat spíš pozitiva než negativa, ale moc se mi to nedaří. Snažím se pochopit myšlení FAČRu - mít co největší záběr dětí, mít střediska ve všech okresních městech, ze kterých postupně musí vylézat kvalita. Bohužel po této reorganizaci hrajeme pouze jedenáct mistrovských utkání za půl sezóny, takže soutěž nám trvá dva a půl měsíce. Takže v mládeži trvá soutěžní sezóna přibližně pět měsíců a po dobu dalších pěti měsíců se vyhledávají přátelská utkání. Přitom snahou FAČRu je, abychom neustále hráli a hráli, a pak připraví takovou soutěž pro žáky. Kdyby se alespoň ponechala nadstavba, kde by se ve druhé polovině sezóny týmy rozdělily a měly možnost odehrát utkání na své kvalitativní úrovni. Zároveň rozšířením utrpěla i kvalita soutěže. Ve většině zápasů to byl spíše boj než přehlídka fotbalových dovedností. Možná to chce čas, než se všechno srovná, ale je to otázka delší budoucnosti. Stejně jako ve výchově hráčů musíme být trpěliví i s nastavováním kvality soutěží. Hlavně si přeji, aby konečně zůstal nějaký herní systém a neměnil se každý rok.

Otázka je, co bychom od této soutěže očekávali. Musíme si uvědomit, jestli chceme vychovávat hráče a posouvat je do top klubů, nebo se zaměřit na nejvyšší soutěž a tam hrát druhé housle. Myslím si, že to není aktuální téma, ale třeba jednou kvalita bude taková, že i když nám odejdou nejlepší hráči, tak budeme konkurenceschopní týmům v nejvyšší soutěži. Věřím, že se nám to jednou povede, ale není třeba pospíchat. Musíme vždy zvažovat, co je nejlepší pro rozvoj našich hráčů.

FC Tempo Praha - AC Sparta Praha 2:15

Změnou projde i systém financování Sportovních středisek mládeže (fotbalová centra pro žáky U12-U15). Středisek bude více, v každém okrese minimálně jedno – půjde se tedy v žácích více do kvantity. Co to pro Tempo znamená?
Základem je opět obhájit statut Sportovního střediska, tentokrát na dobu dvou let. Celkově ale nevím, jestli je tato cesta správná. Je to cesta, kterou se snaží razit FAČR, a věřme, že bude úspěšná, a postupně se zmíněná kvantita bude měnit v kvalitu. Před čtyřmi lety jsme byli v této fázi i my, jezdili jsme do Sokolova, Ústí nad Labem, Kladna a jaké brankové příděly jsme dostávali. Za ty čtyři roky jsme ušli obrovský kus cesty a většině těchto klubů jsme nyní konkurenceschopní. Věřme, že se takové kluby najdou mezi těmi, co rozšíří Sportovní střediska mládeže. Aktuálně můžeme být naštvaní, že kvalita soutěží upadla, spíš tam vidím negativa. Pro Tempo to znamená potvrzovat roli favorita v soutěžích, neustále hledat výzvy a úkoly pro naše hráče i v jednodušších zápasech a domlouvat kvalitní přátelská utkání. Myslím si, že bychom mohli být jeden z klubů, který by mohl ostatním klubům ukazovat cestu jak pracovat s mládeží. A potvrzovat roli kvalitního střediska, které si zakládá na práci s mládeží.

Netušili jsme, jaké zápasy nás budou v nové soutěži čekat. Kluci ale podávají skvělé výkony a projevuje se kvalita práce s mládeží v přípravkových a žákovských kategoriích. Obě dvě kategorie se drží na předních příčkách tabulky. Starší dorost je šestý, což nikdo z nás nečekal, zvlášť když za starší dorost nastupují převážně kluci ročníku narození 2000 a 2001. Tudíž o rok až dva roky mladší. Mladší dorost dokonce svoji soutěž vede, když má stejný bodový zisk jako Dukla B. Chtěl bych ocenit skvělou práci a komunikaci trenérů Maurera se Šmídkem. Věřím, že tato symbióza bude pokračovat i v jarní sezóně. Někteří dorostenci dokonce dostali příležitost nastoupit za A tým, potažmo za B tým. Takže z tohoto pohledu jsem s dorosteneckými kategoriemi zatím maximálně spokojený.

Rozhodně to není zbytečné. Chceme-li neustále pracovat s individualitou, tak nesmíme polevit ani na konci a říct si, že je zbytečné začleňování hráčů. Že to nějak dopadne. Správné začlenění mladého hráče do dospělého kolektivu ho může stále rozvíjet a posouvat. Myslím si, že spolupráce trenérů Vanko – Dedek – Maurer – Šmídek funguje dobře. Teď přes zimu mají jednou týdně spojené tréninky týmy mužů B a staršího dorostu. Trenér Dedek tak má možnost jednotlivé hráče poznávat a dělat si obrázek o jejich kvalitě a možného uplatnění v mužích B a taky může informovat trenéra áčka Petra Vanka.

Za dobu, co trénuji, se trenérské prostředí výrazně změnilo, včetně jeho myšlení. Obrovskou zásluhu na tom má Tonda Plachý a jeho metodický tým. Dříve, když jsem jezdil na zápasy přípravek nebo halové turnaje, byl na děti vytvářen obrovský tlak na výsledek, děti nesměly udělat chybu, jinak se zbortil svět, nadávalo se... Kultura trenérů se výrazně změnila. Samozřejmě je to dlouhodobý proces, přispívají k němu výborné metodické materiály (kniha Fotbal od Tondy Plachého a Luďka Procházky, zelená karta nebo film Respekt). Další výhodou je konání seminářů pro trenéry, setkávání trenérů mezi sebou a ovlivňování se mezi sebou a samozřejmě i postupná generační výměna trenérů.

Bavili jsme se o tom, co se změnilo, ale taky o budoucnosti. Máš za sebou čtyři roky na Tempu. Kde bys chtěl vidět Tempo za čtyři roky, kde by měl být trenér Jarda Teplan za čtyři roky a kde bys chtěl vidět české fotbalisty za čtyři roky?
To je zajímavá otázka. Tempo bych chtěl vidět jako jeden z dominantních klubů ve výchově dětí – sebevědomých s vlastním názorem, zodpovědných, s láskou k fotbalu a vztahem ke klubu. Když se nám podaří vychovat budoucího reprezentanta nebo hráče do top klubu, bude to pro nás obrovská odměna, že se nám podařilo splnit sen jednomu z dětí. Rád bych viděl i více našich dětí ve sportovní třídě, to by byl jeden z nejúžasnějších pocitů, naplnit v Praze sportovní třídu, a vyrovnat se tak klubům jako je Sparta nebo Slavia. Dále bychom rádi rozvíjeli osobnostní i trenérský potenciál našich mladých trenérů, kteří snad budou s rostoucími zkušenostmi lepší a lepší. Rovněž věřím, že zde bude další trenér profík, který bude věnovat čas pouze fotbalu a nastavování tváře Tempa. Dalším důležitým cílem bude upevňování kvalitní spolupráce partnerských klubů Sparty a Modřan. Pevně věřím, že kvalitní prací získáme do této součinnosti i jiné kluby.

Jarda Teplan by se za čtyři roky určitě rád viděl jako otec, tak uvidíme, jestli to vyjde a kam budou směřovat mé další kroky.

No a české fotbalisty bych chtěl vidět ve všech kategoriích na závěrečných turnajích. Věřím, že si pustíme v televizi fotbal a uvidíme některého z kluků, který prošel Tempem. Za to bych byl opravdu šťastný.

Na závěr bych tady chtěl upřímně poděkovat svému realizačnímu týmu: Tomášovi Zajíčkovi, Šárce Jirákové a Báře Pyškové, kteří v našem ročníku odvádějí skvělou práci. Dále všem trenérům, kteří jsou ochotní naslouchat, jít společným směrem ve výchově dětí a vlastní invencí inspirovat mě i další kolegy (řečeno slovy fotbalového poeta Martina Hamady: "Chlapci, Jardova cena pro nejlepšího trenéra roku je i naše zásluha. My toho Jardu držíme permanentně pod takovým tlakem, že kdyby nebyl excelentní, tak se sesype !!!") a děkuji i vedení za skvělé podmínky. Všem rodičům přeji trpělivost a důvěru v trenéry a celé naší mládeži krásný pocit ze hry a především radost z každého tréninku a zápasu.