3.3.2020 21:35   Petr Havlíček  

Po soustředění a prázdninovém volnu se zase rozběhl tréninkový a zápasový kolotoč, do kterého se rozjíždíme zatím pozvolna, protože u některých pauza trvala vlivem různých okolností třeba i dva nebo tři týdny, což někde musí být znát. Možná i to se projevilo na Spartě, i když za vysokou prohru může spíš rozdíl ve kvalitě na obou stranách. My jsme si vůbec poprvé vyzkoušeli hru na velké hřiště, i když jisté náznaky v tréninku proběhly už na soustředění a krátce po něm. Na velké hřiště nebudeme tolik spěchat, přeci jen na něm kluci budou od léta hrát až do konce fotbalové kariéry, ale v jarním období se pár přáteláků či modelových utkání v tréninku objeví. Stále ale platí, že principy hry, které se učíme, jsou pro 7+1 a 10+1 stejné.

Abych se vrátil k zápasu na Spartě, týmově jsme tentokrát absolutně nestačili, proto jsme se zaměřili na to, jak si kluci poradí individuálně. I tady se bohužel objevili jen dva nebo tři kluci, kteří by se dokázali alespoň v něčem Sparťanům vyrovnat nebo si troufli obejít více hráčů a ukázat něco z toho, co umí. Když už to na začátku druhé půle vypadalo, že dokážeme aspoň občas hrát, dostali jsme dva laciné góly z rohu a udělali jsme si to v hlavách zase těžší. Z tohoto zápasu si tedy bereme, že je potřeba pracovat stále ve větší rychlosti a neztratit u toho klid a přenést to ideálně do každého tréninku.

FC Tempo Praha - SK Střešovice 1911 10:1

V neděli nás pak čekal na Tempu dvojboj. Proti Střešovicím kluci poznali, že když do zápasu dobře vstoupí, hraje se pak o poznání jednodušeji. Na začátku jsme hosty zasypali střelami a rychle jsme vedli. Od té doby to bylo nahoru a dolů, plné dobrých pasáží, kdy jsme jasně dominovali, střídané slabšími chvilkami, kdy se nám nedařilo hrát, jak bychom si představovali. Rozdíl v individuální kvalitě ale byl znát, a proto z toho bylo vysoké vítězství.

Potom nás čekal Slovan Liberec. Hrálo se netradičně 8+1, s velkými brankami kousek za malým vápnem. Takový herní formát slouží jako přechod mezi malým a velkým hřištěm, hlavně aby si kluci zvykli na šířku hřiště a nutnosti ji využívat v útočné fázi a naopak stlačovat hřiště v obranné fázi. Prvních dvacet minut bylo velmi dobrých, kdy jsme měli hodně akcí po stranách, náběhů za obranu a zisků míče po vysokém presinku. Největším problémem tak bylo zakončení, kdy snad třikrát skákal míč po brankové čáře Liberce, přesto se nenašel nikdo, kdo by tam vletěl a za každou cenu chtěl dát gól. Ke konci poločasu měl přeci jen lehčí převahu Liberec, a to se přeneslo i do druhé půle, kdy nám znatelně docházely síly. Jestli je to opravdu únava, nebo neochota některých překonat svůj práh bolesti, to už musí kluci uvážit každý sám. My jsme do konce zápasu hrozili spíše z brejkových situací, které jsme dokázali i dvakrát zakončit gólem. Územní převaha i počet šancí ale byl celkově o něco málo ve prospěch Liberce, tudíž prohra 3:5 je tak nějak zasloužená. Celkově ale šlo o kvalitní zápas, kde se z naší strany objevily věci, které trénujeme, takže děkujeme za takový test.