11.7.2020 8:01   redakce  

Přivést do týmu nové hráče, udržet kluky u fotbalu, začlenit některé hráče do mužského fotbalu, vštěpit do kluků nějaký systém, kterým bychom se chtěli prezentovat, získat si respekt od ligových týmů a v tabulce se pohybovat kolem 7. místa.

 

Bohužel ten největší cíl se nepodařilo naplnit, protože hodně kluků skončilo s fotbalem a nebo nebudou pokračovat v dospělých soutěží na Tempu. To je škoda, protože tam kvalita a potenciál byl. Ostatní cíle se celkem dařilo plnit. Pohybovali jsme se v popředí a dokázali porážet ligové týmy.

 

Přebíráme ročník, který znám necelé dva měsíce. Budeme chtít klukům nastavit nějaký styl dospělějšího a fyzicky silovějšího fotbalu. Určitě budeme více apelovat na taktické věci, ve kterých kluci zatím tápou. Samozřejmě netuším, co pro nás FAČR připraví, ale pokud se černý scénář naplní, tak se pokusíme o záchranu v soutěži. 

Předností bych zvolil asi týmovost v zápase. Každý trénink kluci v týdnu nepracovali tak, jak bychom si představovali, ale když přišel zápas, semkli se a dokázali pracovat jako tým. Tak nějak si to představuji. Silní jsme byli na standardkách a v jednoduché přechodové fázi. Nejslabší stránka asi silovost a zimní příprava.

 

Nejlepších bylo více, určitě k nim patří domácí výhry nad Jabloncem a Teplicemi, toho jsem si hodně cenil. Možná nejlepší byl zápas na Spartě, kde jsme ještě v 87. minutě prohrávali 3:1 a nakonec jsme v 91. minutě vyrovnali a na penalty vyhráli. Těch horších momentů bylo taky více, jak už jsem zmiňoval, někteří hráči skončili s fotbalem. Dalším nepříjemným momentem byla zranění, kterých se tuto sezonu objevilo opravdu hodně. Bohužel velkou zásluhu na tom máme i my trenéři, protože jsme málo tlačili kluky ke zpevňování a protahování těla.

 

Komunikovali jsme přes internet a whatsapp. Klukům jsem natáčel videa s posilováním a protahováním, což jsme ohlídat nemohli, měli tam i povinné běhání, což jsme už ohlídali přes aplikaci. Musím říct, že mě kluci překvapili a, až na pár výjimek, plán plnili

 

Trenérské schůze za mě určitě dobré, daleko větší přínos to má pro mě od chvíle, kdy se rozdělily na děti a dospělejší kategorie. Přesto je to pro mě pořád jen teorie, chtěl bych častěji chodit na hřiště a ukazovat si věci v praxi.

 

Tato otázka asi není úplně pro mě. Přesto, sedmičkový fotbal na půlku hřiště se hraje dlouhodobě, takže za mě určitě ano. Co se týká menších počtů a menšího hřiště, tak chápu, že kluci tam mají větší vyžití, ale nejsem toho úplný zastáncem. 

I když to moc často tak nevypadá, tak jsem v určitých fázích daleko víc nad věcí, takže jsem o trochu více klidnější než dříve. Největší progres vidím asi v taktických věcech. Tam se snažím zacházet do detailů a přenášet to co nejvíce na kluky. 

 

Co se týká tréninků, tak tam by ta spokojenost měla být. Kluci, kteří chodí na fotbal, tak to většinou mají rádi a baví je to. Horší je to, když opustí areál. Přijde mi, že většina z nich přepne na jiný režim a zajímá je už jen ten virtuální svět, což si myslím, že je velký problém.

 

Chtěl bych poděkovat všem rodičům za podporu. Vedení, trenérům a mým asistentům, kteří posunuli mě a tým zase o kus dál. Hlavně bych chtěl pogratulovat klukům, jak zvládli poslední a nejtěžší sezónu. Doufám, že jsem je za těch pár let alespoň trochu posunul fotbalově a lidsky kupředu.