FC Tempo Praha
Muži B: Čafka neuspěla ani v duelu béček
28.4.2011 22:40
Daniel Morávek
Často se lze setkat na stránkách fotbalových klubů s referáty o zápasech, které jsou značně neobjektivní a vyznačují se několika neustále se opakujícími prvky...
A to kritikou rozhodčích, soupeře, hřiště, hodiny výkopu, míče, počasí, roční doby případně kritikou špatného rozložení hvězd. Jelikož každý občas nechává průchod emocím a objektivitu aby pak člověk pohledal, rozhodli jsme se dát při psaní referátu prostor i našim soupeřům. Tentokrát jsme požádali o napsání referátu hráče ČAFC Zbyška Tržila. Ten se na nás sice vykašlal, avšak naštěstí jsme s ním stačili utkání dostatečně probrat v pozápasové hospodě. Přinášíme proto přepis toho nejdůležitějšího, co nám Zbyšek pověděl.
„Když jsem se odpoledne před zápasem podíval u nás v kabině na Čafce na obraz plačícího chlapce od nejlepšího italského umělce posledních dvou tisíciletí Antonia Bzuglii, přeběhl mi mráz po zádech. Přivřel jsem proto dveře od kabiny, aby mi na záda netáhlo. Zároveň s tím jsem začal přemýšlet o zápase, na který jsem se mimořádně těšil. Aby ne, když jsem věděl, že proti nám stojí soupeř, jehož soupiska je prošpikovaná legendami pražského fotbalu. O to více mě po příjezdu na Lhotku zamrzelo, že z hráčů, které jsem nejvíce očekával, figuruje na soupisce Tempa pouze Petr Dedek. Asi nejlepší hráč tempácké historie Václav Nechvíla byl zapsán pouze jako vedoucí týmu a další star československé kopané Petr Lukačovič nebyl dokonce zápasu ani přítomen. O co větší bylo zklamání, o to více jsem věřil, že bychom mohli bodovat.
Žel první poločas se nám vůbec nevyvedl, kombinace nám vázla, kluci mi vůbec nenahrávali a když už ke mně míč dostali, sám jsem to zvrzal od domácího obránce Vrzala. Tempo zaslouženě dalo gól v 10. minutě, kdy útlý levý záložník Sehnoutka nahrál pěkně do uličky pravému neútlému záložníkovi Boháčovi, který obešel i našeho brankáře a Tempo vedlo 1:0. Navíc i poté byli domácí o chlup lepší a já se stále ne a ne dostat do hry. Ve 28. minutě se sice domácím zranil krajní bek Slavíček, kterému se asi urvala náušnice v uchu, avšak místo něj nastoupil robustní Bálek, který, jak se později ukázalo, dal vítězný gól. To se až stalo v druhém poločase. Přesto jsme ale měli v první půli ještě velkou šanci dát gól, ale středu Šmejkyho vyrazil tempácký brankář na tyč.
O přestávce jsme si řekli, že všechno musíme zlepšit a že na Tempo rozhodně máme. Jenže co nám to je platné, když chvíli po zahájení druhé půle dostaneme z nevinné akce druhý gól. Centr zprava, Zupy míč podskočil, Pěry nikde a již zmiňovaný hráč Tempa Bálek upravil na 2:0. Od té chvíle jsme začali domácí přehrávat, avšak mnoho šancí ani soustavný tlak jsme si nevytvořili. V 61. minutě se mi však konečně podařilo dát góla, kdy mi Heřmy pěkně nacentroval z pravé strany a já se tradičně hlavou málokdy mýlím. Jenže za zbývajících 30 minut se nikdo z nás již nedokázal prosadit, a zápas tak skončil výhrou Tempa 2:1.
Po zápase jsem si však velice užil večer v místní hospodě, kterou se mi nechtělo opustit ani poté, co mí kolegové u stolu již spali. Snad se sem ještě vrátím a tentokrát vítězně."
