Tentokrát jsme zavítali na hřiště posledních Královic, kde bylo povinností získat tři body s co možná největším rozdílem. To se skutečně naplnilo, ale připsaných branek na účtu domácích mohlo být i více, kdybychom se věnovali kolektivní hře. Pravdou je, že okamžiky, kdy se na fotbal dalo koukat, nastaly, ale bylo jich zatraceně málo.
Opět mi připadalo, že někteří jedinci se chtějí za každou cenu zapsat do listiny střelců či nahrávačů, to však obrazu hry neprospívalo. Přesto jsme domácí s přehledem přehrávali a bylo otázkou času, jak bude skóre narůstat. Sympatické ovšem bylo, že se domácí snažili při každé příležitosti vytěžit při držení balónu maximum, takže naše obrana musela být stále ve střehu. Brejky domácích hráčů jsme bez větších problémů likvidovali a nebo se o šance připravili domácí hráči sami svou nešikovností. Poločas skončil pouze pětigólovým rozdílem.
Ve druhé části hry jsme chtěli přidat něco navíc, ale obraz hry se zlepšil jen částečně. Lépe jsme kombinovali, ale konečná fáze v mnoha případech nebyla dotažená do gólového zakončení. Šancí bylo dost, ale proměňování byl problém. V těžších zápasech by nás takové úlety mohly mrzet. Ve druhém poločase jsme přidali šest branek, ale soupeř při našem neustálém podceňování alespoň jednou zaznamenal čestný úspěch. Byl to asi nejlehčí zápas, který jsme na jaře odehráli. Prostřídali jsme všechny hráče, kteří pravidelně nehrají, a i ti si nevedli moc dobře v proměňování svých šancí, máme tedy dost co zlepšovat.