Na další zápas v naší letošní soutěži jsme nastoupili v citelném oslabení. V duchu "Přeskoč, přelez, nepodlez" bojoval s tempáckými vraty náš asistent Martin Havlíček a po dlouhém boji, který výjimečně prohrál, skončil na chirurgii FTN Krč. Asi pochopitelným následkem pak bylo, že jeho syn Matyáš odjel raději na školu v přírodě. Dalším relaxujícím na Švp byl Ondra Filip a to už jsme na mínus tři důležitých členů týmu. Je pravdou, že mohlo být ještě hůř, neboť Vojta Panc měl ještě z pohledu lékaře nařízený klidový režim, ale jeho tempácké srdce mu nedalo a přišel nám proti týmu Slavie vypomoct.
Pracovně nazvaný tým číslo 1 (Petr Hodouš, Matyáš Vágner, Pavel Krýda, Daniel Michl, Jan Schöbl a náš pomocník Martin Pytlíček) začal každý ze zápasů tím, že rychle inkasoval první gól. Po tomto nepochopitelném uspokojení se kluci ale vždy nastartovali a uhráli dvě vítězné třetiny (3:1 a 4:2) a jednu těsnou prohru (2:3). Z pohledu diváka je zapotřebí všechny jmenované hráče moc pochválit, těžkému soupeři, kterým nepochybně Slavia je, jsme dávali pěkně zabrat. Zářícím jedincem byl tentokrát neúnavný Pavel Krýda, který se svou skromností a klidnou myslí hájil levou stranu hřiště. Druhou neúnavnou hvězdou byl Martin Pytlíček, na kterém leželo mnoho přihrávek a našich akcí a nelze nejmenovat i Péťu Hodouše, který by se svou hlavičkou do sítě soupeře patřil do shotu TV Nova "borec nakonec".
Druhý tým nastoupil ve složení: Milan Mudra, Marek Ondič, Filip Snížek, Sebík Ling, Láďa Ruňanin, Vojta Panc a Tomáš Ulihrach. Článek budu psát částečně po paměti, jelikož poznámky psané - díky zimě - roztřesenou rukou ještě navíc zkropil déšť, tudíž teď sedím u rozpitého textu a snažím se alespoň něco rozluštit:o)). Kromě již avizované zimy a deště (který naštěstí v průběhu zápasu ustal) nás nemile překvapil v 1. části i soupeř a než jsme se rozkoukali a zmohli alespoň na nějaký odpor, narostlo skóre na hrozivých 0:5 po 10´ hry. Pak sice na chvilku "svitlo" a korigovali jsme na 2:5 (12´ Séba – as. Uli, 13´ Láďa – as. Séba), ale poslední slovo měl soupeř, který 2 góly v poslední minutě upravil na konečných 2:7 – studená sprcha.
Druhá část začala o poznání lépe, kluci zodpovědně bránili a začali si vytvářet i šance. V 5´ vymetl Vojta pavučiny v šibenici soupeřovy brány - 1:0. I v této části jsme si však vybrali slabší chvilku – mezi 9.-12. minutou soupeř otočil na 1:3. V závěru ještě Séba po Vojtově asistenci snížil na konečných 2:3.
Třetí část byla vyrovnaná, hra se rychle přesouvala od jedné brány ke druhé, šance byly na obou stranách, Milan v naší brance si na nedostatek práce rozhodně nemohl stěžovat. Více štěstí měl soupeř a po trefách ve 4´ a 11´ vedl 2:0. Dvě minuty před koncem snížil po parádně zahraném Sebíkově rohu Filip na 1:2 a tímto výsledkem skončila poslední část. Celkově tedy druhý tým prohrál 5:12.
Po celkovém součtu musím s těžkým srdcem konstatovat, že Slavia Praha zvítězila nad FC Tempo 18:14. Prohra byla těsná, ale myslím, že i tak znamená viditelný pokrok našich malých tempáckých hráčů pod vedením našich trenérů Lukáše Michla a Honzy Kočího.