FC Tempo Praha
U17: Hodnocení sezony
23.7.2021 23:46
redakce
Praxe chybí a bude ještě nějaký čas chybět, to je bez pochyby. Na druhou stranu si myslím, že je to všechno o přístupu jednotlivých hráčů, tvrdí trenér Richard Valoušek.
Letošní sezóna byla druhá v řadě, která byla ovlivněna pandemií koronaviru, jaké byly cíle před jejím začátkem a na čem měli hráči ve vaší kategorii nejvíc pracovat, pokud by se hrálo normálně?
Protože byl tým složen převážně z hráčů ročníku 2005, kteří nastupovali v české lize s o rok staršími soupeři, pracovali jsme trochu intenzivněji na rozvoji silových dovedností a koordinace pro lepší řešení soubojových situací. Celkově bylo cílem zapracovat do sestavy co nejvíce hráčů 2005, abychom využili jejich velký potenciál a mohli je brzy posunout do vyšší kategorie.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
V každém z našich cílů jsme ušli kus cesty, kterou logicky přerušila pandemie a povinná fotbalová přestávka. Přesto na sobě kluci poctivě individuálně pracovali, což bylo znát hned po návratu na trávník, kdy soupeře byli schopni přehrávat nejen fotbalově, ale také fyzicky. Nejvíce se nyní zaměřujeme na herní dovednosti a kombinace, protože se dlouho trénovalo v menším počtu hráčů a klukům logicky chyběly možnosti kombinační hry.
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Už do letní přípravy posunujeme tři nejlepší hráče do U19 a podobně spolupracujeme s týmem pod námi, tedy U16, a zkoušíme jejich hráče zapojit do naší sestavy, aby si zvykli co nejrychleji na ligovou úroveň. Cílem tak bude nejen atakovat nejvyšší příčky, což se nám v loňské ligové sezóně dařilo, ale také s klukama pracovat na rozvoji jejich fotbalových, koordinačních a silových dovedností. A pokud je i nadále bude fotbal bavit jako doposud, budu to považovat za splněný cíl.
FC Tempo Praha - FC Hradec Králové B 2:2, pk 2:3
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
Máme týmovou skupinu na Facebooku, kde jsme byli de facto denně v kontaktu, kluci plnili různé výzvy, pracovali na svém rozvoji nejen po silové stránce, ale také technické, měli předepsané cviky s míčem i bez něj. Musím říct, že vzhledem k podmínkám, ve kterých jsme všichni sportovci pracovali, fungovali velmi dobře. Za to klukům patří poděkování, prali se s tou situací statečně a přistupovali ke každému individuálnímu tréninku zodpovědně, což bylo znát i následně po návratu na hřiště.
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Vést tréninkovou jednotku v malých skupinách zvýšilo nároky na koordinaci tréninku a vůbec na celý jeho hladký průběh. Tady smekám před všemi svými kolegy trenéry z naší kategorie, protože mi byli skvělou pravou i levou rukou a díky nim příprava i samotný trénink fungoval skvěle. Když se k tomu přidal poctivý přístup hráčů, mohli jsme realizovat i složitější cvičení, do kterých se zapojovalo více dvojic nebo trojic a přesto pracovali s dostatečným rozestupem dle aktuálním pokynů. Nejnáročnější bylo zajistit to, aby trénink měl i za těchto podmínek spád a dostatečnou intenzitu. Díky bodům, které jsem zmínil výše, se to povedlo.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Praxe chybí a bude ještě nějaký čas chybět, to je bez pochyby. Na druhou stranu si myslím, že je to všechno o přístupu jednotlivých hráčů. Těm, co k povinné pauze přistupovali poctivě, se vracelo na trávník a do zápasů určitě snáz. Bylo to vidět i na jejich výkonech. Vždy jsem jim kladl na srdce, že kdo nyní využije tyto nestandardní podmínky ve svůj prospěch, mákne o to více, vrátí se mu to na hřišti a získá náskok před soupeři.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Vzhledem k tomu, že máme doma dvacetiměsíční dceru, veškerý čas mimo hřiště a kancelář trávím a užívám s ní a manželkou. V tomhle byl ke mně covid milosrdný a dal mi čas na to nejkrásnější období s rodinou. Každopádně fotbal mně i hráčům chyběl, s o to větší chutí jsme se vrhli do tréninku a těšíme se na rozjezd další, snad už kompletní, sezóny.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Probíral jsem zapojení kondičního trenéra u naší kategorie U17 dlouhodobě a jsem za své hráče moc rád, že ho mají. Tým je po fotbalové i technické stránce díky předchozím trenérům skvěle vybavený, ale právě v síle a kondiční připravenosti vidím největší potenciál ke zlepšení. Na něm s Láďou Funkem (kondiční trenér) pracujeme každý týden při speciálním tréninku a rovněž se síle vhodně věnujeme před každým tréninkem. Hráči mají i svůj domácí plán, jak se v tomto ohledu posouvat vpřed.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Když se ohlédnu za loňskými ligovými zápasy, opravdovou školou pro nás byl duel s Teplicemi. Ty měly vesměs o rok starší hráče a ukázaly nám, kde bychom za rok chtěli v některých dovednostech být. Připravenost v soubojích, zpevnění, síla a důrazná a přesná kombinace, klidné a přesné zakončení, automatismy, to byly věci, které rozhodly o naší největší loňské porážce (0:5).
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím si, že je to velmi individuální, každá země, každá společnost, každý sportovní svaz a také každý sportovec vnímá pandemii a pozastavení sportu jinak a také k němu jinak přistoupil. Myslím si, že covid byl určitým mezníkem, bude doba před a po covidu a je na každém, zda i z této velmi nepříjemné doby dokáže vytěžit něco pozitivního pro sebe, svůj rozvoj a pro své okolí.
Protože byl tým složen převážně z hráčů ročníku 2005, kteří nastupovali v české lize s o rok staršími soupeři, pracovali jsme trochu intenzivněji na rozvoji silových dovedností a koordinace pro lepší řešení soubojových situací. Celkově bylo cílem zapracovat do sestavy co nejvíce hráčů 2005, abychom využili jejich velký potenciál a mohli je brzy posunout do vyšší kategorie.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
V každém z našich cílů jsme ušli kus cesty, kterou logicky přerušila pandemie a povinná fotbalová přestávka. Přesto na sobě kluci poctivě individuálně pracovali, což bylo znát hned po návratu na trávník, kdy soupeře byli schopni přehrávat nejen fotbalově, ale také fyzicky. Nejvíce se nyní zaměřujeme na herní dovednosti a kombinace, protože se dlouho trénovalo v menším počtu hráčů a klukům logicky chyběly možnosti kombinační hry.
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Už do letní přípravy posunujeme tři nejlepší hráče do U19 a podobně spolupracujeme s týmem pod námi, tedy U16, a zkoušíme jejich hráče zapojit do naší sestavy, aby si zvykli co nejrychleji na ligovou úroveň. Cílem tak bude nejen atakovat nejvyšší příčky, což se nám v loňské ligové sezóně dařilo, ale také s klukama pracovat na rozvoji jejich fotbalových, koordinačních a silových dovedností. A pokud je i nadále bude fotbal bavit jako doposud, budu to považovat za splněný cíl.
FC Tempo Praha - FC Hradec Králové B 2:2, pk 2:3
Máme týmovou skupinu na Facebooku, kde jsme byli de facto denně v kontaktu, kluci plnili různé výzvy, pracovali na svém rozvoji nejen po silové stránce, ale také technické, měli předepsané cviky s míčem i bez něj. Musím říct, že vzhledem k podmínkám, ve kterých jsme všichni sportovci pracovali, fungovali velmi dobře. Za to klukům patří poděkování, prali se s tou situací statečně a přistupovali ke každému individuálnímu tréninku zodpovědně, což bylo znát i následně po návratu na hřiště.
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Vést tréninkovou jednotku v malých skupinách zvýšilo nároky na koordinaci tréninku a vůbec na celý jeho hladký průběh. Tady smekám před všemi svými kolegy trenéry z naší kategorie, protože mi byli skvělou pravou i levou rukou a díky nim příprava i samotný trénink fungoval skvěle. Když se k tomu přidal poctivý přístup hráčů, mohli jsme realizovat i složitější cvičení, do kterých se zapojovalo více dvojic nebo trojic a přesto pracovali s dostatečným rozestupem dle aktuálním pokynů. Nejnáročnější bylo zajistit to, aby trénink měl i za těchto podmínek spád a dostatečnou intenzitu. Díky bodům, které jsem zmínil výše, se to povedlo.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Praxe chybí a bude ještě nějaký čas chybět, to je bez pochyby. Na druhou stranu si myslím, že je to všechno o přístupu jednotlivých hráčů. Těm, co k povinné pauze přistupovali poctivě, se vracelo na trávník a do zápasů určitě snáz. Bylo to vidět i na jejich výkonech. Vždy jsem jim kladl na srdce, že kdo nyní využije tyto nestandardní podmínky ve svůj prospěch, mákne o to více, vrátí se mu to na hřišti a získá náskok před soupeři.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Vzhledem k tomu, že máme doma dvacetiměsíční dceru, veškerý čas mimo hřiště a kancelář trávím a užívám s ní a manželkou. V tomhle byl ke mně covid milosrdný a dal mi čas na to nejkrásnější období s rodinou. Každopádně fotbal mně i hráčům chyběl, s o to větší chutí jsme se vrhli do tréninku a těšíme se na rozjezd další, snad už kompletní, sezóny.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Probíral jsem zapojení kondičního trenéra u naší kategorie U17 dlouhodobě a jsem za své hráče moc rád, že ho mají. Tým je po fotbalové i technické stránce díky předchozím trenérům skvěle vybavený, ale právě v síle a kondiční připravenosti vidím největší potenciál ke zlepšení. Na něm s Láďou Funkem (kondiční trenér) pracujeme každý týden při speciálním tréninku a rovněž se síle vhodně věnujeme před každým tréninkem. Hráči mají i svůj domácí plán, jak se v tomto ohledu posouvat vpřed.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Když se ohlédnu za loňskými ligovými zápasy, opravdovou školou pro nás byl duel s Teplicemi. Ty měly vesměs o rok starší hráče a ukázaly nám, kde bychom za rok chtěli v některých dovednostech být. Připravenost v soubojích, zpevnění, síla a důrazná a přesná kombinace, klidné a přesné zakončení, automatismy, to byly věci, které rozhodly o naší největší loňské porážce (0:5).
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím si, že je to velmi individuální, každá země, každá společnost, každý sportovní svaz a také každý sportovec vnímá pandemii a pozastavení sportu jinak a také k němu jinak přistoupil. Myslím si, že covid byl určitým mezníkem, bude doba před a po covidu a je na každém, zda i z této velmi nepříjemné doby dokáže vytěžit něco pozitivního pro sebe, svůj rozvoj a pro své okolí.