Předposlední utkání jsme si chtěli jaks patří užít, ale fotbalový bůh byl jaksi proti. Přitom nádherné počasí nahrávalo dobrému fotbalu. Opět bez několika hráčů základní sestavy, ale s o to větším odhodláním jsme do zápasu nastupovali.
Tentokrát to byla pořádná fuška a zátěžový test nervové soustavy dohromady. Ďáblice přicestovaly pouze s devíti hráči a desátý se dostavil asi za deset minut po úvodním hvizdu rozhodčího. Takže celé utkání jsme hráli proti deseti, kdo by si myslel, že to bude jednodušší, tak se šeredně zmýlil. Rychlí hráči Ďáblic nám neustále dělali problémy a naše pomalá a statická hra byla jejich jedenáctým hráčem. Nedařila se nám vůbec kombinační hra a celkově to skřípalo jako špatně namazaný stroj. Bez pohybu, bez nápadu a vůle jsme se jen těžko prosazovali.
Úvodní branku jsme dali na začátku druhého poločasu, kdy ve 46.min. prolomil smůlu František Fencl. Už to vypadalo, že trápení z prvního poločasu je zažehnáno, ale opak byl pravdou. Zlepšená hra ve druhé části byla z naší strany znatelná, ale bez efektu. Neustále dotírajícímu útočníkovi Ďáblic se v jednom okamžiku podařilo z brejku vyrovnat. Opět se začínalo od nuly a naše úsilí naráželo na houževnatou obranu hostí, kteří si nelámali hlavu s rozehrávkou. Všechny balony nakopávali co nejdále od branky a stále hrozili z brejků.
Měli jsme sice převahu v držení míče, ale stále se nedostavovala změna ve skóre. Tak tedy přišlo vysvobození pět minut před koncem. V 75.min. nařízený pokutový kop Jiří Hendrich proměňuje. Do konce utkání se už stav nemění, i když příležitosti k tomu byly. Vydřené vítězství za přispění kusu štěstí, tak by se dal nazvat tento zápas. Za zlepšený výkon ve druhé části jsme si výhru zasloužili. Ďáblice předvedly výbornou defenzivní hru, se kterou jsme si nedokázali poradit.