U17: Hodnocení sezony

Největším úspěchem bylo, že se do U19 zapojilo hned devět hráčů z naší kategorie, těší trenéra Richarda Valouška.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Našim hlavním cílem bylo kluky neustále rozvíjet a připravit je na posun do U19. Vzhledem k tomu, že se tam během jara zapojilo devět hráčů a někteří se stali klíčovými postavami týmu, považuji to za skvělou práci celého realizačního týmu a také kluků samotných, kteří si o ten posun nahlas říkali svými výkony. Bylo mi ctí být součástí jejich rozvoje, a to nejen fotbalového, ale i lidského. Z tohoto pohledu jsme tak cíle splnili až nad očekávání.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Když si vezmu, kolik týmů jsme byli schopni kombinačně přehrát a v kolika zápasech kluci prokázali více herních dovedností než soupeř, šesté místo v ligové tabulce zdaleka neodpovídá naší síle. Svou daň si vybrala záchrana týmů U19 a U16, kam jsme hráče posouvali, a to je v pořádku, od toho jsme tady. Celkově tak 6. místo bereme, nechali jsme za sebou Duklu, Hradec Králové, Mladou Boleslav, Chrudim a další silné týmy. Toho si vážíme, ještě víc si ale vážíme toho, že jsme ve většině zápasů byli lepším týmem. Výsledkově jsme mířili někam do TOP 3, ale o výsledky zase tolik nejde. Radost nám dělá hlavně rozvoj kluků, který se dařil.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Nově se propojíme tréninkově s U16, kterou povede můj dosavadní asistent Honza Šindelář. Od toho si slibujeme větší fluktuaci hráčů mezi oběma týmy a jejich přípravu na posun do U19. Právě to bude naším hlavním cílem. K tomu vede řada detailů, rozvoj herních dovedností, součinnost kluků na hřišti i mimo něj, větší silová připravenost a také zapojování automatismů při presinku, přepínání a řešení složitých herních situací konstruktivním řešením. Budeme i nadále kluky nabádat, že není tak podstatné, že udělali chybu, ale to, jak na ni dokážou zareagovat a situaci vyřešit konstruktivně.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Předností je určitě to, že jsou kluci schopni si přenášet do zápasů návyky z tréninků, nebojí se řešit složité situace konstruktivně a naučili se velmi detailně sehrát při presinku a sjednotit chování po ztrátě míče tak, aby ho hned získali po přepnutí zpět. Hodně jsme pracovali na výstavbě, rozehrávce od branky, kde stále cítíme rezervy, ale jsem šťastný, že kluci hledají cesty a bezhlavým odkopům se vyhýbají. Slabším stránkou je proměňování šancí. Je skvělé, že jsme schopni si s každým soupeřem vypracovat vyložené gólovky, ale kvalita zakončení by se dala výrazně zlepšit. Rovněž jsme se nedokázali stoprocentně vyvarovat děr v obraně po naší ztrátě na útočné polovině. Troufnu si odhadnout, že 80% branek jsme dostali z rychlého brejku po naší ztrátě. Pracovali jsme na tom, zlepšovali se v tom, ale bohužel velkou fluktuací hráčů v sestavě jsme se nikdy nedokázali stoprocentně v obranné čtyřce sehrát.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Na podzim i na jaře jsme měli několik vítězných sérií, když se načasovala forma i složení sestavy, byli jsme schopni porážet s přehledem Teplice, Duklu, Liberec nebo v přípravě prvoligové týmy. Nejtěžší pak pro nás bylo zareagovat na posun hráčů do U19. Během sezóny se posunulo až devět kluků, a to bylo vždy znát. Nejvíce utrpěla konkurenceschopnost týmu, kdy nás trénovalo někdy jen deset, a bylo složité s hráči pracovat hlavně po psychické stránce.

Jaký soupeř vás v sezóně nejvíc zaujal, prověřil nebo překvapil?
Nejlepším týmem v naší soutěži byla Sparta, se kterou jsme v přípravě dokázali remizovat, ale v sezóně nás dvakrát porazila. Její ročník 2006 je velmi kvalitní a fotbalový. Silově nás pak jasně přehrály Pardubice, s nimi jsme neměli nárok hlavně v soubojích. Nejfotbalovějším soupeřem si ale troufnu říct, že byla Slavia, která nám v přípravě ukázala, jak se dá využít každý (byť sebemenší) volný prostor na hřišti. To pro nás byla velká škola a nebojím se říct, že nás tato porážka posunula a my jsme byli na další soupeře lépe připraveni.


Od letošní sezóny používáme kameru Veo, ale většina trenérů a týmů natáčela zápasy nebo tréninky už předtím. Jak pracujete s videem ve vaší kategorii a jak na to reagují hráči?
VEO kamera je velký posun vpřed, mohu díky ní nejen rozebírat naše zápasy, ale dívat se do detailu i na utkání dalších tempáckých kategorií, když nemám čas na zápase osobně být. S klukama děláme rozbory dle situace, například po porážce se Slavií jsme u videa seděli dvě hodiny, protože tam byla celá řada věcí k inspiraci. Většinou se ale snažíme z videa vzít jen to nejpodstatnější a trávit u něj maximálně 20 až 30 minut. Klíčové je, aby si z toho kluci dokázali vzít to, co jim chceme předat, což mi přijde při krátkém a výstižném rozboru jako nejsnadnější.

V této sezóně postoupil náš A tým do Přeboru a sehrál pohárové finále se skvělou podporou Tempáků. Jaký to byl zážitek a jak často vy osobně nebo vaši hráči chodí na áčko?
Kluci ročníku 2005 áčkem hodně žijí, chodí na jeho zápasy pravidelně a rádi mu tvoří atmosféru. Například při finálovém zápase poháru si vzali bubny, choreo a řádili celý zápas. Myslím, že tím dokázali strhnout i ty stydlivější diváky a byla to i díky nim parádní podívaná. Celkově je super, že se áčko dočkalo postupu do přeboru a já pevně věřím, že se brzy dočkáme i oslav postupu do divize, která by Tempu s ligovými dorosty slušela.

Jaký tým, případně jaké týmy z profesionálního fotbalu vás herně inspirují a proč?
Když pominu Anglii, kde snad není klub, který by to na té nejvyšší úrovni nedělal skvěle od mládeže až po dospělé, líbí se mi práce klubů, kde mají propojenou kvalitní akademii s mužskými kategoriemi. Příkladem je Salzburg nebo Ajax. Když sleduju elitní kluby napříč Evropou, Bayern Mnichov, Paris SG, Barcelonu, Real Madrid nebo milánské kluby, i ony najely na propojování akademie s mužskými týmy, což je podle mě skvělá cesta pro jejich ekonomicky zdravou budoucnost.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Protože již nepovedu ročník 2005, který jsem měl tu čest přes dva roky trénovat, chtěl bych těmto klukům poděkovat za jejich poctivý přístup. Jen výjimečně jsem jim musel domlouvat, píli a odhodlání v sobě měli od začátku a byla radost pro ně vymýšlet nové a nové výzvy. Jsem přesvědčený, že jsme se vzájemně dokázali inspirovat a posouvat vpřed, a o tom je nejen ten fotbalový život. Závěrem chci smeknout před svými trenérskými kolegy, Šindym a Burym, kteří se nebáli prosazovat své postoje a díky tomu jsme se mohli vzájemně doplňovat a pracovat v kreativním prostředí. Právě kamarádství a upřímná spolupráce nás tří se vším pozitivním i negativním přinášela tu správnou týmovou chemii. Díky za to, hoši!

Osoby:

Richard Valoušek